Prezident Václav Klaus v kondolenci manželce Zdeně Salivarové zdůraznil, že to byl „svobodný muž v nesvobodném světě“.

„Nepatřil k té převažující části českých intelektuálů, kteří museli projít zkušeností v komunistické straně, aby pochopili svůj omyl, ale patřil k těm nemnoha, jimž bylo vždy intuitivně jasné, že se svoboda a komunismus spojit nedají,“ napsal Klaus.

A dodal: „Škvorecký byl solitér, který k nám v nejtěžších dobách nesvobody vnesl ducha amerického konzervatismu a svobodomyslnosti. I v kanadské emigraci, po sovětské okupaci Československa, nejenže neztratil kontakt se svou vlastí, ale pracoval pro ni a pro její budoucí svobodu jako málokdo druhý. Často vzpomínám na naše setkání v Americe – na Cornellu i na Berkeley – na jaře 1969.“

Ohlasy ze zahraničí

Kanadský server CBC News o Škvoreckém mluví jako o „česko-kanadském spisovateli“ a připomíná, že ve svém druhém domově v roce 1984 získal Literární cenu generálního guvernéra za Příběh inženýra lidských duší.

Mimo jiné oceňuje řadu knih, v nichž „se zabýval osudem spisovatele a disidenta, který se snažil začít nový život v Kanadě“. S uznáním mluví o povídkách a esejích se smyslem pro ideály demokracie včetně jeho smyslu pro humor.

Jako o česko-kanadském prozaikovi o něm mluví i další kanadský list, Times Colonist, který připomíná udělení Mezinárodní literární Neustadtovy ceny, již získal v roce 1980. Zdůrazňuje, že „příběhy ze života v totalitě čerpal z vlastní zkušenosti z doby nacismu a komunismu“. Byl ovlivněn vzory včetně Hemingwaye a Faulknera. „Byl také fascinován jazzem, o němž psal v mnoha knihách, a rovněž tradičními americkými detektivkami, a to tak moc, že sám psal o poručíku Borůvkovi z oddělení vražd pražské kriminálky.“

„Bylo to o zakázané kultuře, bylo to vzrušující, šlo o svobodu,“ cituje list Louise Dennyse, který publikoval Škvoreckého první román v Kanadě. Tento vydavatel z Knopf Random Vintage Canada Publishing Group ocenil, že se nakladatelství manželů Škvoreckých „zapsalo do literární mapy svou statečností a kvalitou“.

Slováci připomněli, že byl také významný překladatel

Slovenský deník SME připomněl, že tento „významný překladatel Faulknera, Chandlera, Lewise a dalších moderních anglosaských autorů chtěl být původně filmovým režisérem, později saxofonistou. Pokaždé to měla na svědomí Amerika, americký film, americký jazz, americká literatura.“

A cituje přímo Škvoreckého: „Odjakživa jsem byl amerikanofil. Kanaďané jsou ve své většině velmi dobří lidé, a tak ze mě spadla jakákoliv nostalgie a cítím se tam jako doma. Mám však ještě jiný domov, bližší mému srdci, než je Kanada. Českou literaturu.“ Málokdo pro ni podle deníku udělal víc.

List The New York Times cituje zpravodaje agentury AP, jenž vyzdvihl vydávané knihy v 68 Publishers. Tam Škvorecký „publikoval mnoho děl českých a slovenských autorů, kteří byli zakázáni v jeho původní vlasti“.

Zdůrazňuje texty Václava Havla i román Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery. Oceňuje, že pokračoval v psaní svých knih, v nichž „s humorem zachytil absurditu života v totalitním režimu“. The Washington Post připomněl celkový počet přesahující dvě stovky knih, které vyšly díky 68 Publishers.