Jde o soubor studií o historických znakových teoriích, což je autorova vědecká vášeň. Sémiotiku vyučuje na univerzitě v Boloni. Jeho názory znal omezený okruh vědců. V roce 1980 však oslovil celý svět.

Vydal historickou detektivku Jméno růže. Jeho popularita vzrostla filmovým zpracováním knihy režisérem Jean-Jacquesem Annaudem se Seanem Connerym.

O tom, že si této knihy Eco váží, svědčí její umístění mezi řadou knih na webové stránce hned za románem Pražský hřbitov, za který získal loni italskou Paveseho cenu. To je postmoderní obraz devatenáctého století s jeho soubojem mezi tmářstvím, počátky moderního antisemitismu a věrností lidskosti.

Mladá generace se nezajímá příliš o politický život

Rodák ze severoitalského města Alessandria (5. ledna 1932) navštívil Prahu dvakrát. Poprvé v srpnu 1968, zmínka o okupaci je na první stránce Jména růže, podruhé v říjnu 2000, kdy převzal Cenu Nadace Vize 97.

Tehdy mi muž, jenž se kdysi jako nezávislý intelektuál podílel na hledání levicové politické vize, řekl: „Levice bohužel nemůže nabídnout žádnou svou vizi. Základem levicových stran, které kdy vládly, byla vždy určitá utopie. V tuto chvíli nikdo není schopen říci, jak tento svět změnit. Vypadá to, že mladá generace se nezajímá příliš o politický život, jestliže nebudeme brát v úvahu minoritní skupiny. Většina říká, že chce mít dobrou práci a dost peněz. Neznám žádný recept jak to změnit.“

Umberto Eco věří ve zdravý lidský rozum. Ne náhodou má na svých webových stránkách provokativní motto: „Když lidé přestanou věřit v Boha, není to tak, že nevěří v nic: věří pak všemu.“