Článek
Po více než pětiletém boji s nemocí zemřel 26. února Arnošt Lustig. Bylo mu čtyřiaosmdesát let. Spolu s jeho knihami jsme si o něm pak mohli přečíst v rozšířeném rozhovoru Tachles, Lustig od Karla Hvížďaly, o jeho pedagogickém umu a vůbec kouzlu osobnosti pak v knize Živel Lustig od Dany Emingerové. Nakonec promluvil v souboru Povídky s tvorbou dcery Evy Lustigové. Ve dvaaosmdesáti letech odešel v září dramatik a scenárista Jiří Hubač, který měl rád literaturu. Po letitém boji s nemocí česká kultura 6. října ztratila i dramatika, prozaika a herce Jana Jílka (77), k jehož generačnímu románu Milování s hudbou i Pohádce o Štěstí se můžeme nadále vracet.
Jiří Gruša, Ivan "Magor" Jirous, Václav Havel
Básníka, redaktora, prozaika, diplomata, politika Jiřího Grušu (10. listopadu 1938 až 28. října 2011) připomněl souborem rozhovorů opět Karel Hvížďala. Nazval ho Grušova hlídka na Rýnu, parafrázující jeho vlastní knihu. Odešla tak osobnost spojující literární život šedesátých let s disentem, exilem i polistopadovou realitou. Muž říkající nepříjemné pravdy, mimo jiné jako prezident Mezinárodního PEN klubu uznávaný především ve světě.
Někomu se mohla zdát poezie Ivana Martina „Magora“ Jirouse (narodil se 23. září 1944) v rozporu s jeho projevy nezkrotného bouřliváka, pro znalce života i díla byla naopak potvrzením jeho citlivé duše. Spolu s ní ho po jeho odchodu na začátku listopadu připomněl i sborník Pocta Magorovi – Aby radost nezmizela, v níž jsou uvedeny i dosud nevydané rukopisy. Jirous zemřel v 67 letech.
Chvilku před Vánocemi, dva dny po skonu dramatika a politika Václava Havla (5. října 1936 až 18. prosince 2011), ve 44 letech odešla, rovněž po letitém boji s nemocí, prozaička a dramatička Hana Andronikova. Její poslední kniha Nebe nemá dno vypověděla daleko více o nás než jen o boji vypravěčky s nemocí. O čtenářskou přízeň si říká i její prvotina Zvuk slunečních hodin. Výpověď o nás stejně jako o minulém století.
5 knih roku podle Františka Cingera
1. Umberto Eco: Pražský hřbitov
2. Benoît Duteurtre: Dráhy
3. Eva Kantůrková: Nečekej, až zajde slunce!
4. Oto Linhart: Potížista
5. Jiří Stránský: Tóny
Určovat nejlepší knihy je vždy těžké. Do tabulky se mi nevešli mnozí autoři, kteří psali víc o druhých než o sobě. Třeba Alex Koenigsmark s Černou krví, Jaroslav Kříž s trojicí textů Hotel, Posel, Loď, Zdeněk Svěrák s Novými povídkami nebo Jiří Pechar s prózou Upilované mříže, která poprvé vyšla v roce 1977 v disidentské edici Kvart.
