Lze propojit pop, matematiku, genetiku a architekturu? Průsečíky toho všeho se již několik let snaží vystopovat francouzská dvojice Air, která vydala novou desku Talkie Walkie.

Kdo tvoří Vzduch - tedy Air? Nicolas Godin je vystudovaný architekt, ovlivněný tvorbou Le Corbusiera, objevitele strohé železobetonové současnosti. A skutečně - některé elektro skladby z první desky Moon Safari (1998) působí podobně čistě a věcně. Druhým členem skupiny je Jean-Benoit Dunckel, původní profesí fyzik a matematik. Věří, že nikoliv umělci, ale stále více vědci se nyní stávají vizionáři.

"Věda je umění boha. Kinetika, genetika, biologie. Když jsme zamilovaní, vnímáme vlasy nebo ústa nějaké dívky a mozek nám jako výsledek biochemických reakcí vysílá zprávu: láska nebo lhostejnost. A tělo odpovídá a analyzuje - jsme k sobě kompatibilní? Hodí se k sobě naše krevní skupiny? Tak moc bychom chtěli věřit, že všechno je čistě fyzická přitažlivost, ale je to jen genetika," zamýšlí se Dunckel v rozhovoru pro německý list Die Welt. Toto téma Air zpracovali  v písničce Biological. "Potřebuji tvé DNA," zpívá se tam.

Že věda je umění boha není žádná převratná myšlenka: němečtí elektroničtí průkopníci Kraftwerk to tvrdí již od začátku 70. let minulého století, odkdy se zaobírají vztahem lidí, vědy a technologií. I s nimi tak mají Air přes nepopíratelný francouzský šarm a ozvěny srdceryvných šansonů ideově mnoho společného. A hudebně také: k oběma patří minimalismus a výrazová úspornost.

"Mohla bys být z Venuše / Já bych mohl být z Marsu / Byli bychom spolu / Věční milenci," zpívá se v úvodní, intimně vystavěné skladbě Venus. Hodně říká o celé desce: je to klidná a podmanivá hudba vycházející z ticha a pomalu se v něm zase rozplývající, z ticha, kde nehrají žádnou roli vzdálenosti, jen city proměněné na algoritmy. Je to nekonečná hudba z digitálního, a přeci také lidského vesmíru.

Zatímco jejich předcházející album 10 000 Hz Legend (2001) bylo plné ohlasů na artrockovou nažehlenost Pink Floyd, na novince se Air vrátili k jednoduchým, atmosférickým písničkám k relaxaci. Hlavní roli hrají elektronické nástroje, zvuk ale obohacují smyčce, flétna, romantizující piano, proplétání ženských a mužských vokálů.

Výsledek? Řadu melodií a pocitů na Talkie Walkie jako bychom už někdy slyšeli, ztratili a s Air zase nalezli. Takže nejen popoví matematici, ale také hudební archeologové.

Air: Talkie Walkie

EMI, 43:27