Coby třicátník vstoupil do 50. let jako hotový malíř. Zabýval se mnoha tématy - přírodním zátiším, poklidnou českou krajinou, světly moderního města, portrétem. Svoje pocity vyjadřoval emotivně barvou, která u něj působí jako hudební melodie. Detaily pak definovala kresebná křivka, s níž zas pracoval jako básník se slovy.

Výsledné obrazy mají zvláštní atmosféru. Přímo z nich září štěstí a vyrovnanost. A tak kdyby se o 50. letech ztratily všechny dokumenty i vymizela paměť lidí a zachovaly se jen Janečkovy obrazy, pak by historikové na jejich základě mohli říci, že to byla doba téměř zlatého věku, kdy člověk prožíval rajské štěstí.

Zdánlivě je to paradox, který se ale v dějinách umění objevuje jako pravidlo. Tak třeba přelom 20. a 30. let 15. století byl krutou dobou, a přesto právě tehdy vzniklo jedno z nejharmoničtějších děl světového malířství - Gentský oltář bratří Eycků. V souvislosti s Janečkem není připomíňka tohoto mistrovské dílo úplnou náhodou. Celá jeho dolní část je věnována pohledu na krajinu, kterou van Eyckové složili z každého lístečku, z každého trsu trávy, snad tam lze objeví i krůpěje ranní rosy. Fascinován stál před tímto dílem Albrecht Dürer, který z celku vzal jednotlivost, trs trávy, a věnoval jí obraz.

Tato exkurze do dějin umění nám rozkrývá, že umění v nepříznivé době může být nadějí a krásným snem o ztracené harmonii, ale také nám ukazuje na prameny Janečkova výtvarného myšlení. Jeho neslavnějším cyklem 50. let se totiž staly malé i velké Trávy, komorně pojatá přírodní zátiší. Mají v sobě poučení kubismem i surrealismem, ale i lidovým uměním. Obsahují také osobní prožitek umělce z přírody. Ale současně přes mnoho spojitostí se dotýkají až světa starých mistrů.

Platí téměř obecně pravidlo, že pokud výtvarník chce být skutečně moderní, pak by měl nejen hledat nové cesty, ale ctít i kontinuitu uměleckého dědictví. Janečkovi se to v 50. letech povedlo a vytvořil si na čas originální osobní styl. Výstava v Chodovské tvrzi tak může být příspěvkem do diskuse o nepopiratelných výtvarných hodnotách, které se v Československu zrodily v létech, která jsou dnes obecně považovaná za velmi nešťastná.