Článek
Jak dnes životní jubileum oslavíte?
Vůbec nijak. Oslavy narozenin nejsou má parketa. Možná je to trošku způsobeno tím, že je mám těsně před Vánocemi, takže už od dětství se moje narozeniny přecházely a spojovaly se s Vánocemi… Nejvíce jsem se těšila na své osmnáctiny. To jsem měla pocit, že už jsem konečně dospělá, a myslela jsem si, že mi všichni můžou vlézt na záda. Ale později jsem své narozeniny vždycky tak nějak přešla. Stejně přejdu i ty šedesátiny.
To myslíte vážně?
Opravdu, prostě nejsem slavící typ a s tím, že je mi šedesát, nic nenadělám. Ani nechápu, co bych měla slavit? Že jsem se šedesáti dožila? Žádnou oslavu nepotřebuji a má rodina dobře ví, že na to nejsem stavěná. A všichni už se v prosinci naslavili dost, protože syn je narozen čtrnáctého a vnučka osmnáctého. Ti to slavili, ale já tam nebyla, protože jsem se ještě doléčovala z virózy. Samozřejmě ale děkuji každému, kdo si na mě vzpomene.
V prosinci jste zrušila kvůli nemoci všechny koncerty a přesunula je na leden. Už jste na tom lépe?
Ano, nebylo to naštěstí nic vážného. Prostě jsem chytila nějaký silný virus a na to nezabírají žádná antibiotika. Neměla jsem teplotu, ale chytila jsem to na průdušky, takže jsem přišla o hlas. Už jsem skoro v pohodě a koncerty odezpívám v lednu. Moc se na ně těším.
Všiml jsem si, že těch koncertů v lednu a v únoru budete mít hodně…
Je fakt, že se mi to kvůli přesunu koncertů z prosince zhustilo a že se na to musím dobře psychicky připravit. Začínám už 4. ledna a doufám, že celý příští rok bude úžasný a budu mít pořád tolik koncertů jako v posledních pár letech.
Už jste přemýšlela nad tím, jak dlouho ještě budete zpívat? Trumfnete další Ostravanku Marii Rottrovou, která ukončila svou kariéru v sedmdesáti?
Maruška to se svou rozlučkou udělala rozumně, i když si myslím, že ještě vystrčí růžky a občas někde zazpívá. Je šikovná a stále vitální. Já budu ráda, když mi to půjde tak do pětašedesáti. Přece jen bych si chtěla trošku užít i toho důchodu.
Můžou se vaši fanoušci těšit ještě na nějaké nové album?
Vzhledem k tomu, že mi nedávno vyšlo trojcédéčko Jednoho dne se vrátíš, které mapuje celou mou kariéru, nic teď nechystám. Jedno cédéčko bych ale natočit chtěla a pak bych s ním chtěla udělat turné. Bude to až za pár let.
Existuje ale ve vaší kariéře něco, čeho litujete?
Co se stalo, stalo se, to už nezměníte. Ale já jsem ráda i za ty bouřlivé roky, protože bych asi nezpívala tak, jak zpívám, kdybych si jimi neprošla. Víte, já jsem se nikdy nepovažovala za tzv. celebritu. Měla jsem štěstí, že jsem mohla dělat práci, která mě opravdu baví. Nikdy jsem netoužila být obletovaná. Nerada jsem se podřizovala šoubyznysu, takže můj repertoár není tak obehraný, nejsou v něm klišé a není to sprostý popík.
Vždycky jsem dbala na to, aby byl silný muzikantsky, protože se považuji za zpěvačku – muzikantku. Nejsem ten typ zpěvačky, která by za každou cenu ukazovala, jak má úžasně krásný hlas a jak nádherně umí zpívat. Mám ráda věci, které jsou těžké a rytmicky náročné, a nejraději mám písničky, při nichž mohu improvizovat a kterým mohu na každém koncertu dát trošku jiný feeling. To prostě miluju. Nikdy mě nebavily takové ty televizní estrády.
Vidíte mezi mladými zpěvačkami a zpěváky nějaký talent, který má našlápnuto na stejně dlouhou a úspěšnou kariéru jako vy?
Šikovných zpěvaček je hodně, některé z nich jsou i z mého kraje, třeba Ewa Farna nebo Markéta Konvičková. Jenže někdy mám pocit, že mladé holky rychle dospěly. Je jim osmnáct a snaží se vypadat na třicet. Kolikrát si říkám, že by měly trošku přibrzdit. Přesto si vážně myslím, že talentů je tu dost. Jestli uspějí i dlouhodobě, záleží na tom, jak je přijmou lidi. Dnešní posluchač je přelétavý, spousta muziky se na něj hrne shora i zdola. Je to jiné, než když jsme začínali my.
Před pár lety jste opustila Ostravu a žijete na vesnici. Umíte si představit, že byste zase žila ve městě?
Neumím. Jsem šťastná za to, že jsem zariskovala a pro tu chalupu se rozhodla. Je tam nádherně. Jsem šťastná za to, že už nejsem v Ostravě, protože na chalupě mám klídek, pohodičku. Pomalu si ji zvelebuju a jsem hrdá na to, že jsem se dala do takové rekonstrukce. Nedělám to pro sebe, ale pro svou rodinu. Možná tím chci nahradit svému synovi, že jsem na něj v dětství neměla tolik času a věnovala jsem se zpívání.
Teď tam žijete sama? V bulváru psali, že jste se rozešla s přítelem…
Bulvár je bulvár. Je fakt, že jsem byla dvakrát vdaná, dvakrát rozvedená a měla jsem také přítele, se kterým jsem se rozešla už před čtyřmi lety. A asi to tak už zůstane. Prostě jsem se rozhodla, že už to stačilo, že už na to nemám nervy. Ta bulvární novinářka, která psala o tom, že se u mě dveře s milenci netrhnou, je úplně blbá. Já už nevím, co mám na ty její otázky odpovídat.
Ptala se, jestli jsem si našla nového chlapa, což mě zarazilo. Takže jsem řekla, že prozatím ne. A když se mě zeptala, jestli jsem tedy bez sexu, tak jsem odpověděla, že to jsem neřekla a že chlapů je dost. Chá! Už si z ní dělám legraci, protože fakt nevím, co říct, když se mě, šedesátileté ženské, někdo cizí zeptá na takové téma. Ale ať si o mně píšou, co chtějí. Mně je to jedno.
Jak budete trávit Vánoce?
Na Štědrý den budu sama, pětadvacátého přijedou děcka a až do Silvestra doma budu mít vnučku. Pak odstrojím stromeček, nadechnu se a půjdu zase do toho.
