Hlavní obsah

Na Moravu se vrátil korzár Simon Boccanegra

Právo, Jiří P. Kříž

Dluhy v reflexích olomouckého Moravského divadla mám začít napravovat pokusem o ohlédnutí za premiérou opery Giuseppe Verdiho Simon Boccanegra. S libretem Franceska Marii Piaveho; v upravené verzi Verdiho souputníka Arriga Boita.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Umírající dóže z Janova (Jakub Kettner), vlevo od něj Fiesco (Jiří Přibyl), vpravo Boccanegrův nástupce Gabriel (Jakub Rousek)

Článek

A tak prstíkem vyhrabávám a špendlíkem vykopávám dávná hudebněvědná a houslová školení, abych se po ostravském Mozartovu Giovannim s českým libretem Jaromíra Nohavici vypořádal se zapeklitým operním kouskem v hanácké metropoli.

O napravování věcí

Nastudování se ujal šéf činoherního souboru Michael Tarant. Jako by se vracel k dobrému známému. V Českém Těšíně přivedl na jeviště hudebně dramatickou fresku Viva Verdi. V ní ventiloval Boitův složitý vztah a spolupráci s Verdim. Přijetí Boccanegry bylo nejednoznačné. Janovský současník Petrarkův, a také se znali s českým a římským králem, později císařem Karlem IV., se na benátské premiéře roku 1857 úspěchu nedočkal. Rehabilitovala ho až La Scala o čtvrt století později.

Nové olomoucké nastudování následuje vlastně českou premiéru Simona Boccanegry v tomto divadle (1930). S přispěním režisérského kouzelníka Michaela Taranta, který už v Moravském divadle režíroval Verdiho opery Nabucco a Attila, vrací se příběh korzára, který to dotáhl až k titulu janovského dóžete v plném lesku.

Co Tarant umí nad všechny současné operní, a vlastně i činoherní režiséry, je tvorba jevištních obrazů. Nechybí ani hraní za slovy – zhmotňování snů, skladba davových scén, pohyb; to bývá v operách zázrak, s přidanou hodnotou světel, dýmů a ohňů.

Pozornému uchu neunikla občas nezvládnutá intonace v orchestru, dirigovaném na premiéře Miloslavem Oswaldem, zejména v trubkách a v pozounech. O to větší radost mohou mít Olomoučtí z hereckého a pěveckého projevu sólistů.

Proti zlobě láska

Platí to zejména o Jakubu Kettnerovi v titulní roli, ale také o Filipu Tůmovi coby nejprve korzárovu spojenci nakonec ale traviči Paolovi Albianim. Sílu hlasového projevu postrádala na premiéře Lea Vítková představující Amelii…

Boccanegra je operou aktuální v čase, v němž postrádáme moudrého vladaře, který se snaží vyloučit ze života agresi, zlobu a korupci. A věří v polepšitelnost člověka. Ve dnech smutného státního pohřbu symbolické, výmluvné. Neboť jak zpívá Fiesco (Jiří Přibyl): „…pramenem pláče bez konce lidské srdce je.“

Moravské divadlo Olomouc - Giuseppe Verdi: Simon Boccanegra. Libreto Francesco Maria Piave, upravená verze Arrigo Boito. Hudební nastudování Miloslav Oswald, dirigenti Miloslav Oswald, Tomáš Hanák. Režie Michael Tarant, sbormistryně Lubomíra Hellová, pohybová spolupráce Karel Basák, scéna a kostýmy Dana Hávová. Premiéra 16. prosince 2011.

Celkové hodnocení 85%

Reklama

Výběr článků

Načítám