O smyslu a pomíjivosti života podle Paula Hardinga

Tři roky s touto prvotinou obcházel nakladatele, až ji v roce 2009 vydal na univerzitě a rok nato za ni získal Pulitzerovu cenu.

Je to nijak složitý příběh George Crosbyho, spořádaného otce rodiny a vášnivého hodináře, který se v posledních hodinách před smrtí v roce 1953 vrací k základním zážitkům, které ho provázely.

Harding nechá chvíli vyprávět jeho, pak jeho otce, kočovného podomního obchodníka Howarda, jehož epileptické záchvaty poznamenaly víc, než by si přál, ale i další postavy. Nechybí ani komentář vypravěče.

Crosby je přitom navenek obyčejný člověk. Uměl vykopat a vybetonovat základy domu. Uměl zasklít okna a nalakovat rámy. Neuměl ale házet míčem a neušel ani míli pěšky. Neměl rád pohyb, a když se v šedesáti odebral na odpočinek, dával si pokud možno pozor, aby se nezadýchal.

Za nejvyšší autoritu považoval rady Kennera Davenporta z knihy Rozumný orlojník z roku 1783, které dával svým nástupcům pečujícím o orlojové hodiny.

Právě střídání vypravěče docela obyčejných rodinných příběhů popisovaných až básnickým jazykem, který vystihuje i výtečný překlad Zuzany Mayerové, vytváří rytmus souznící s úvahami o smyslu života.

Ten podle něho nespočívá ve velkých dobrodružstvích a kategorických rozhodnutí. Je spíš veden smyslem péče o blízké, ať je jakákoli doba.

Nechybí provokativní myšlenky, třeba ta, kterou o nejlepším obchodníkovi světa vyslovuje Howardův agent Cullen, ten mu dodával zboží a účtoval prodej. Podle něj byl zakladatelem moderního obchodu sám Ježíš. V Jeruzalémě byl neoblíbenějším hostem u večeře.

Vybral si dvanáct učedníků a stmelil je do organizace, která dobyla svět! Není divu, že se Howard nemůže zařadit do běžné společnosti, z níž ho vyhání i jeho nemoc.

Je kouzlem literatury, že poutavě vyprávěné prosté příběhy dokážou o člověku vypovědět víc než mnohomluvné konstrukce.