Hlavní obsah

Salieri: svatý patron všech průměrných

Právo, Jiří P. Kříž

Režiséři Amadea Petra Shaffera se předhánějí, komu se podaří lépe zkombinovat komorní autorovu hru s operou, Pavel Šimák v ostravském Divadle Antonína Dvořáka dokonce s baletem. Jím jsou Vídeňáci v hlavových maskách, které na scéně rozhýbal Igor Vejsada.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Ostravským Salierim je Jan Fišar.

Článek

V diskusi na Ostravaru připomněli její účastníci velkou účinnost slova v plzeňské inscenaci. V Divadelním klubu tam prý hráli celého Amadea tři herci. Černín v městském divadle Brno se pochlubil prozměnu tím, že si může z muzikálového souboru vypůjčit herečku, která vyzpívá i absolutní výšky Královny noci.

Mohylová, Orozovič!

V Šimákově ostravském Amadeovi hraje jedenáct činoherců, stejný počet výpůjček z opery, baletu a nonet smyčců a dechů. Výsledek? Roztříštěnost, zpomalování základní dějové linie, tedy střetu závistí posedlého Salieriho s běsem Mozartem. Navíc je přece jen dominantní činohra oddělena od diváků orchestřištěm.

Ve výsledku je ale Amadeus, kterého i v Ostravě hrají ve výsostném překladu Martina Hilského, kouskem nadprůměrným, divácky úspěšným. Musím v první řadě zmínit dva velké talenty, kterými činoherní soubor disponuje:

Andreu Mohylovou a Igora Orozoviče - představitele Konstance Weberové a jejího manžela Wolfganga Amadea. Temperamentu mají oba na rozdávání, přičemž ani jeden vzácně nečerpá z Formanova filmového vzoru. Oba mimořádné vlohy pro herectví po Amadeovi potvrdili v Shelleyho Cenci. Mohylova v roli hraběcí dcery Beatrice, Orozovič jako její obdivovatel Orsino.

Salieriho, v autorské Shafferově licenci věčného Mozartova rivala a nakonec traviče, hraje v obvyklém mnohapólovém rejstříku - od ztišených poloh obdivu k Amadeově hudbě až po zběsile pološíleného ničitele jeho kariéry - Jan Fišar.

A co Salieri?!

Ostravský Amadeus se rozhodně nezařadil k přelomovým inscenacím Shafferovy hry. Příběh plyne, jde v něm o zdraví, o život, intrikuje se i smilní. Zlí jazykové tvrdívají, že by se hra měla vlastně jmenovat Salieri, to on je přece ústřední postavou.

Pravda je, že dokud Shaffer Amadea nenapsal, Mozartův šťastnější životní souputník dlel v zapomnění rovnajícím se hrobu. I když otrávení hudebního génia patří dramatikově fikci, je nejznámější autorova hra přesným obrazem služebné životní průměrnosti proti umělecké, i když výstřední, současníky často hned nepochopené.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava - Peter Shaffer: Amadeus. Překlad Martin Hilský. Režie Pavel Šimák, dramaturgie Klára Špičková, scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Blanka Tesařová, výběr a aranžmá hudby Zdeněk Král, hudební nastudování Vladimír Liberda, choreografie Igor Vejsada. Premiéra 19. června, psáno z reprízy 30. listopadu 2011 v Divadle Antonína Dvořáka.

Celkové hodnocení: 70%

Reklama

Výběr článků

Načítám