Chybět nebude muzikál Cikáni jdou do nebe, který se stal na Slovensku  událostí sezóny, a proto festival zahájí. V režii Štefana Kožka a choreografii Jána Ďurovčíka, u nás známého z nastudování Pomády, budou moci Pražané obdivovat v roli cikánské vědmy Rady Katarínu Hasprovou, titulní postavu zloděje koní Lojko Zobara hraje Ivo Gogál. Zloděje slepic Buču vytvořil Marián Labuda mladší.

Další inscenace

Slovenské národní divadlo přijede například hned v pondělí s exponovanou hrou Jeana-Clauda Grumberga Krajčírky s hvězdným obsazením, mj. Timková, Magálová, Kocúriková, Krajčiová, Mórová, Turzonovová, Labuda.

Po šesti letech se na přehlídce představí Divadlo Jána Palárika z Trnavy. Přijede s česko-slovenským projektem Rok na dedine. Podle rozměrné románové kroniky bratří Mrštíků ho se slovenskými herci nastudoval Břetislav Rychlík. Kongeniální muziku vycházející z tradice moravsko-slovenského pomezí zkomponoval pro inscenaci Jura Pavlica, scénografem je Ján Zavarský, kostýmérkou Kamila Polívková, choreografkou Halka Třešňáková.

Premiéra Roku na dedine se v Trnavě stala kulturní událostí a demonstrací česko-slovenské vzájemnosti. Zúčastnily se jí četné kulturní celebrity (Vaculík, Pithart, Topol...). Inscenace má na Slovensku mimořádný ohlas.

Slováci mají úžasné herce a herečky

Alespoň to v rozhovoru tvrdí ředitelka festivalu Slovenské divadlo v Praze Hana Heřmánková.

Jak tento festival vznikl?

Na začátku byla inscenace Cyrana s Milanem Lasicou, kterou jsme uvedli v pronajatém vinohradském divadle, teprve pak přišla myšlenka celotýdenního hostování slovenských scén. Nebyli jsme si ovšem zdaleka jisti tím, jestli na celý týden slovenských představení získáme diváky, zvláště, když jsme začínali v době, kdy se do divadla moc nechodilo. Mnoho lidí nás od festivalu zrazovalo, o to víc jsme byli příjemně překvapeni velkým diváckým ohlasem i podporou pražského Magistrátu.

Znamená to, že festival si záhy získal své diváky?

Až překvapivě rychle. A dokázal si je udržet. V posledních dvou letech ale přichází o nejmladší generaci. Vedení škol, které oslovujeme s nabídkou představení, argumentuje tím, že dnešní mládež ztrácí schopnost rozumět slovenštině. Pokud je to pravda, je mi to líto, pro mne je slovenština jako druhý rodný jazyk. Ale pro naše děti už tomu pravděpodobně tak nebude.

Čím se řídíte při výběru festivalových titulů?

Snažíme se přivézt do Prahy nejnovější a nejzajímavější inscenace, které měly premiéru většinou v loňské sezóně. Netajíme se tím, že při výběru titulů myslíme především na diváky. Jsme soukromé divadlo a plný sál je pro nás důležitý. Ale pokud se podíváte osm let zpět, tak jsme se nikdy nepodbízeli nevkusnými představeními. Například Divadlo Astorka Korzo ´90, které je pro české divadlo jistě velmi inspirativní, u nás představilo průřez svou tvorbou.

Jaký je váš osobní vztah ke slovenskému divadlu? Co na něm máte nejraději?

Slováci mají úžasné herce a především herečky. Letos jsem měla dokonce pokušení vystavět festival pouze na inscenacích s ženským obsazením. I když jsme od toho nakonec upustili, zůstalo v repertoáru představení Slovenského národního divadla Krajčírky nebo Barmanky Štúdia LS s výbornými herečkami Kamilou Magálovou, Ingrid Timkovou, Božidarou Turzonovovou, Dianou Mórovou, Zdenou Studénkovou a dalšími. Můj největší zážitek ze slovenského divadla posledních let je ale Tančírna Slovenského národního divadla, takže jsem rozhodnutá, že co nevidět sbalím děti a uděláme si výlet ne do Vídně, ale do Bratislavy na Tančírnu.

Na které festivalové představení byste pozvala diváky?

Nejraději na všechna. Ale mám-li vybírat, pak ten, kdo má rád muzikál, by si neměl nechat ujít Baladu o zlodějovi koní aneb Cigáni idú do neba, zvědavá jsem na inscenaci Marberovy hry Bližšie od teba košického divadla, ověnčenou čtyřmi prestižními slovenskými cenami "Dosky", zajímá mě Striptíz Tartuffe režiséra Romana Poláka, a moc se těším na Rok na dedine s hudbou Jury Pavlici.

Spolupráce Divadla Bez zábradlí se slovenským divadlem se neomezuje jen na festivalový týden...

To jistě ne, slovenská divadla u nás hostují v průběhu celé sezóny. Od začátku spolupracujeme se Studiem LS, na říjen připravujme jeho profil v rámci Měsíce česko-slovenské vzájemnosti. Škoda, že už bez Jula Satinského.