Článek
Název je třeba dát do uvozovek, aby jeden poznal, kde je mu konec. Jaký název, taková hra. Hra se slovy. Tázat se po smyslu smysl nemá. Lehké plynutí na vlně „odvážných“ vulgarismů a jedné pánské nahoty. Ta už je docela hloupým nesmyslem.
Hamlet není Faust
Duchovní balábile přivedl do Činohéráku David Šiktanc. Po naléhavých kouscích, ve kterých autoři hledají vztah k naší neveselé přítomnosti (Ibsenův Nepřítel lidu a Šimkové Byly jsme tam taky) koresponduje "hamlet je mrtev. bez tíže" s tématem letošní sezóny – Co teď? Kudy ven? - volněji, přesněji naprosto zmateně.
Čtyři přátelé, dvě dvojice, se potkávají na přítelově pohřbu u rodičů jednoho z nich. V banálních situacích se mají vyjasnit jejich vztahy: k sobě, k lidstvu, k době.
Děje se tak skrze dialogy tak zašmodrchané, že divák pokoušející se interpretovat situace se buď zblázní s těmi na jevišti, nebo má pocit, že se ocitá ve světě, kterému přestal rozumět.
Stvořit myšlenku se nedaří, slova se točí v kruhu. Jsou poskládána do zmatených celků, které rozplétat bez dávky pervitinu před i po možné není.
Název hry může asociovat kousek Faust je mrtvý o dvacetiletí staršího Marka Ravenhilla. Jenomže Palmetshofer pošel z generace, jejíž zmatek v duši je už nevyléčitelný. Z generace post-postmoderní nekomunikace, v níž neudrogovavšíse jsou vizitkou zpátečnictví. Je třeba umřít v mládí a nedožít se marnosti.
Musí se žít
Na překladatelce Veronice Musilové Kyrianové obdivuji, že se jí Palmetshofera vůbec podařilo převést z němčiny do jiného jazyka. A na sextetu herců zase, že se ta „má játra beze smyslu“ naučili a že si text možná v hlavě podrží i do příští reprízy.
Petr Panzenberger (Mani) se nebojí na jevišti ukázat pytlík, Jan Jankovský (Oli) si při replikách výslovně zoufá, Anita Krausová (Dani) se hledá a nenajde se, Anna Fišerová (Bína) má hezký profil, Nataša Gáčová s Matúšem Bukovčanem jsou rodiči, kteří už přestali rozumět světu. Zapadají jen do toho Palmetshoferova, a to je málo.
Činoherní studio Ústí nad Labem - Ewald Palmetshofer: hamlet je mrtev. bez tíže. Překlad Veronika Musilová Kyrianová. Režie David Šiktanc, dramaturgie Vladimír Čepek, scéna Magdalena Klára Hůlová, kostýmy Petra Krčmářová. Česká premiéra 9. prosince, psáno z reprízy 12. prosince 2011.