Základní poučkou kterak ztéci Havlovy texty je téměř ekonomické "nechat být, nechat běžet". Netvořit role, nevymýšlet smysl, když Havlovy absurdní situace a dialogy hovoří z prahu říše nesmyslu samy. Tak to ovšem umí jen málokdo: Krob, Špalek, Scherhaufer.

Dialogy udušené v patosu

Na scéně libereckého Malého divadla herci postavy Havlovy hříčky o nesmyslnosti samoúčelných vědeckých experimentů, o stereotypech ve vztazích v rodině i mimo ni - opravdu krásně rozehrávají. Dunivé moravcovské hlasy Ladislava Duška v roli Karla Kriebla  a Martina Polácha coby vědeckého pracovníka dr. Eduarda Humla rozechvívají stěny i srdce fanynek, avšak spolu s dalšími aktéry se trefují hodně mimo terč. Polách pateticky hraje Havla, i když jako Huml diktuje sekretářce filozofické úvahy...

Vedle těch dvou nemohou nevyniknout Štěpánka Prýmková jako Humlova manželka Vlasta, Jana Vojtková coby milenka téhož nebo Michaela Lohniská jako vědecká pracovnice dr. Jitka Balcárková.

Helšus roli zvládl

Paradoxně se daří v menší, avšak přesně charakterizované roli vedoucího Čeňka Machulky Václavu Helšusovi, který přesně zdůraznil pojetí svěřené funkce s oním havlovským, výše vytčeným "nechat být..." Bojí se rozhodnout cokoli, má strach úplně ze všeho, nervy marně hledá i v kýblu, až do chvíle, kdy osvobodivě opravdu "odejde na ryby". Stejně tak vynikla jako Humlova sekretářka Blanka Lucie Zemanová (alternuje s Janou Kokotkovou).

Stereotypní vzorec dialogů mezi Humlem a Vlastou, Humlem a Renatou, marné pokusy uvést do provozu jednou přehřátý, jindy podchlazený počítač mají být páteří Ztížené možnosti soustředění. Namísto rozkošatění autorových myšlenek však dochází v dunivém projevu i v doslovných variacích Ódy na radost k jejich utopení.