Pro čtyři děti, jejichž inspirací je skutečná autorova rodina, tedy nejmenšího pětiletého Samuela, skoro dospělého Kryštofa a dvojčata Emu a Kristýnu, nastane čas, že se budou muset postarat sami o sebe.

Není to však obdoba letní hry Na ztracené děti, kdy jeden se zavázanýma očima vyjde do lesa a musí se zorientovat a vrátit k ostatním. Je to spíše předčasná dospělost, která je přiměje pomoci plačícímu sousedovic dvouletému Pavlíkovi postavit se zlému člověku a vůbec naučit se existovat samostatně.

Člověk na hranici mužnosti

Prozaik a horolezec Martin Vopěnka, který ve svých prózách ukazuje člověka na hranici jeho možností či v situaci, kdy musí zmobilizovat všechny síly, aby se vyrovnal s nepřízní osudu, se tak v okruhu vrací ke své knize Moje cesta do ztracena, Putování s Benjaminem. Příběhu, v němž se otec se synem musí vyrovnat se ztrátou manželky a matky. A obstát.

Z nového motivu hledání dětské schopnosti postavit se světu měl autor očividnou radost. Statečnost, vytrvalost a soudržnost sourozenců mu byla základem. A myšlenka „spícího světa“ se mu tak zalíbila, že už napsal pokračování. Bude se jmenovat Spící spravedlnost. Čtenář, a nejenom dětský, se má na co těšit.

 Celkové hodnocení: 75 %