Na stěnách a na panelech najdeme grafiky a volně uprostřed téměř všech místností visí od stropu velké listy papíru s jeho básněmi. Vše je vybráno tak, aby text a obraz spolu vzájemně souzněly.

Reynek byl výtvarný samouk a působil téměř jako podivín, což je v českém umění velká přednost. Taková osobnost žije v ústraní, tvoří nekomerčně to, co skutečně chce, a nepodléhá tomu, co se právě objevilo v nejnovějších uměleckých časopisech. Tvorba je tak velmi často autentická a originální. Reynek v tomto ohledu připomene svého vrstevníka Josefa Váchala.

Reynkovo umění je křehké a lyrické. Ani v jeho Ukřižováních a Pietách není nic drastického, vždy je tu příslib, že mrtvý se ještě téhož dne dostane do ráje. Umělec má blíž ke gotice a baroku než k modernismu. Zamiloval si techniku suché jehly, která dovoluje jen omezený počet listů. Každá grafika tak byla vzácností.

Umělec si vše dělal úplně sám, včetně konečného tisku. Základní hnědou tóninu, která evokuje obrazy Rembrandta, oživil vždy několika nepatrnými barevnými skvrnami. Červená skvrna může být v jeho pojetí mariánská růže i Kristova lidská krev.
Reynek byl zbožný člověk, mnoha vazbami připoutaný k rodnému statku v Petrkově u Havlíčkova Brodu. Připomene křesťanského poutníka, který žije v harmonii s přírodou a se zvířaty, a tvoří své grafiky s podobou Krista. Ne pro peníze, ale jako denní modlitbu.

V působivém filmovém dokumentu z konce 60. let, který pražskou výstavu doprovází, říká, že nejprve musí ráno udělat brambory prasatům, ošetřit dopoledne stádo koz a ovcí, a pak teprve si najde krátký čas na umění. Skromnost a pokora byla jeho hlavní devízou. Své tvoření nepovažoval za poslání, bral ho jako obyčejné řemeslo. Jako básník viděl svět poetickýma očima. Jeho figurální grafiky jsou vlastně literární balady. Ottův slovník je definuje jako historické a mytologické příběhy, „jenž budí v nitru našem jakýs lyrický cit“. Pokud jde o krajiny a zátiší, tam se pro charakteristiku nejlépe hodí pojem hudebního nokturna.

Výstava nabízí detailní seznámení s Reynkovým odkazem. Vedle grafických cyklů Job, Don Quijote a Pastorale, výtvarných motivů z Petrkova i opakujících se Pašijí jsou na ní poprvé k vidění neznámé Reynkovy kresby a grafiky, tvořené technikou cliché-verre, což je francouzská technika leptání průhledného podkladu (zejména skla), kterou v umění zpopularizoval krajinář Camille Corot.

Vyšla první monografie

V největším sále Domu U zvonu se divák dostane i do umělcovy tvůrčí kuchyně, kde má možnost vidět postupnou přípravu tisku grafik i jednotlivé fáze techniky suché jehly.
Výstavu, která potrvá do 29. Ledna 2012, připravila Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s mnoha veřejnými i soukromými galeriemi, a také s jednadvaceti soukromými sběrateli z České republiky a Francie, kde umělec část života strávil.

Nakladatelství Arbor vitae vydalo první Reynkovu výtvarnou monografii, která představuje to nejlepšího z jeho výtvarného i literárního díla. Kniha je pozoruhodná tím, že všechny kvalitně reprodukované grafiky jsou ve skutečné velikosti, tedy v měřítku 1: 1. Text napsal Pavel Chalupa, který je také autorem celé výstavy.

„Sny nikdy nezklamou,“ říkával Bohuslava Reynek o všech složitých peripetiích svého prostého života. Rozhodně nezklame diváky ani tato jeho retrospektiva!