Článek
Schody z nebe je vaše čtvrté album. Jaké zkušenosti jste si odnesla z natáčení předchozích desek, případně z ohlasů na ně?
Vždycky se snažím někam posunout. Nemám ráda, když člověk stále stojí na jednom místě a dělá věci stejně. Styl muziky, ve které se pohybuju, musí být také trendy, protože jinak nebude mít šanci. Přestože vím, že se u nás špičkovému zahraničnímu popu asi nikdy nevyrovnáme, snažím se inspirovat tam.
Proč se český pop nevyrovná zahraničnímu?
Třeba kvůli tomu, že u nás frčí české texty. Dovedete si představit písničku Lady Gaga v češtině? Pro český trh se naše hudba dělá trochu jinak, než by se dělala pro zahraniční. Já patřím k těm, které nedělají hudbu pro sebe, ale pro lidi, tedy proč český trh.
Přesto se na albu objevují písničky od zahraničních autorů. Není to jakýsi pokus o kompromis?
Producentem alba byl Honza Gajdoš, který pro ně sháněl písničky různých autorů. Ohlížel se také v zahraniční a hledali jsme i v databázích skladeb, které jsou celosvětově přístupné. Šlo o to sehnat dvanáct písní, se kterými bychom byli naprosto spokojeni. Proto tam jsou i skladby od zahraničních autorů. Naopak všechny singly z alba jsou od našich skladatelů. Jméno Chris Neal, které se vedle textaře Reného Mayera na desce objevuje nejčastěji, je pseudonym českého autora.
Jak poznáte dobrou písničku?
Je velice těžké odhadnout, co se bude lidem líbit. Já už se ale v hudbě pohybuju od svých čtrnácti, tedy jedenáct let. Za tu dobu jsem se jakž takž naučila rozpoznat, jestli by se písnička líbit mohla.
Co pro vás v hudbě znamená pop?
Spousta lidí si myslí, že je to ta nejjednodušší a nejpodbízivější muzika. Napsat ale dobrý popový hit a la Lady Gaga nebo Rihanna je daleko složitější, než napsat nějakou zvláštní alternativní píseň. Slyšet pak lidi pod pódiem, jak si zpívají mou písničku, je velké zadostiučinění. Dělá mě to šťastnou.
Troufla byste si nahrát nějakou alternativní desku?
Proč ne? Možná bych se tím zavděčila kritikům, kteří k popu přistupují a priori s despektem. O tom vašem návrhu jsem ale zatím vážně nepřemýšlela. Mou cestou je pro mě v tuto chvíli pop music.
Před čtyřmi lety jste se zúčastnila soutěže Eurovision Song Contest. Odvezla jste si z ní nějaké zásadní ponaučení?
V každém případě bylo úžasné si to zažít. Na vlastní kůži jsem tam okusila, jak tvrdý je konkurenční boj. Tuto zkušenost jsem si částečně odvezla domů. Došlo mi také, že prorazit v Evropě je strašně složité, protože naše země je v popu velký outsider. Tak na nás alespoň hledí ostatní.
Jak probíhá onen konkurenční boj na české hudební scéně?
To je pro mě docela těžká otázka, protože já si jedu po své linii. Nejsem nikomu zavázaná, nikomu nic nedlužím, pracuju s týmem lidí, který je kolem mě, prostě nejsem na nikom závislá. Snažím se dělat kvalitní písničky, pokouším se zaujmout publikum a točím videoklipy, které považuju k propagaci své hudby za velice důležité.
Klip k písničce Schody z nebe má na youtube.com přes čtyři a půl miliónu zhlédnutí. Stejně jako všude jinde, i na české scéně platí, že pokud na sobě nebudete pracovat a nebudete točit videoklipy, sejdete z očí i mysli. Zpěvaček je u nás strašně moc a další k nim přibývají.
Zkusíte jako zpěvačka ze země outsiderů prorazit i v zahraničí?
Žádný konkrétní plán teď nemám. Podstatná pro mě je Česká republika. Až se mi podaří uspět tady, mohu se začít rozhlížet jinde.
Proč vy sama hudbu neskládáte ani nepíšete texty?
Nikdy se nepouštím do věcí, které mi nejsou přirozené a nejdou země. Nedostala jsem se zatím do stavu, kdy bych chtěla něco složit nebo otextovat. Netvrdím, že k tomu nikdy nedojdu, ale zatím se to nestalo. Sedm let jsem hrála na klavír, ale nebyla jsem moc talentovaná a nebavilo mě to. Táta to se mnou nakonec vzdal.
Co vás v poslední době na hudební scéně zaujalo?
Jsem vysloveně komerční člověk a nestydím se za to. V hudbě mám tedy ráda současnou pop music, tu, kterou slyšíme v médiích. Líbí se mi, že se muzika posunula více k dance, to mi vyhovuje. Je to aktuální trend a spousta umělců to velmi rychle pochopila. Mám ráda Black Eyed Peas, Rihannu, Kelly Rowlandovou nebo Davida Guettu. Je toho samozřejmě ještě mnohem víc.
Jste takzvaně komerční i v osobním životě?
To je těžká otázka. Neoblékám se zásadně do značkových věcí. Dělá mi radost, když na sobě mám něco, co vypadá dobře a přitom to stálo málo peněz. Sleduju módní trendy, a když se mi líbí, volím podle toho oblečení. Jinak dělám úplně obyčejné věci. Když mám volný den, uklízím, peru, žehlím. Vaření je na příteli, toho to baví. Rádi chodíme do kina, rádi posedíme s přáteli a často jezdíme k mým rodičům do Žernovníku na Moravě. Nedávno jsme tam dokonce byli na čekané. Čekali jsme šest hodin a nic jsme nestřelili. Naprosto jsem pochopila, proč se ten proces jmenuje čekaná.
