Za pár dnů začnou poslanci rozhodovat o zvýšení televizního poplatku. Co když ho nezvýší. Přestanete vyrábět a obrazovku zahltí samé reprízy? Naznačte váš katastrofický scénář!

Máme dva scénáře. Jeden, když nebudou a druhý, když budou zvýšeny poplatky. Když se poplatky nezvýší, rozhodně by nešlo o katastrofu. Ale radikálně by to ovlivnilo program ČT, tedy veřejnou službu. Museli bychom razantně omezit například původní dramatickou či dokumentární tvorbu nebo sportovní přenosy a tak dále.

Zastánci zvýšení poplatků vyzdvihují veřejnoprávní úlohu České televize, Odpůrci se ptají, k čemu vlastně tato služba je. Jak má vypadat podle vás?

Proč se ptáte na budoucnost? Podívejte se, jak to vypadá právě teď. Na Českou televizi se dnes v celodenním průměru dívá přes 22 procent diváků, 98 všech diváků si zapne alespoň jeden náš pořad za den. Těm všem každý den veřejně sloužíme.

Někomu poskytneme informace, jiného pobavíme, potěšíme a někoho každý den naštveme. Ti spokojení nám občas poděkují, ti naštvaní vyhubují. Řekl bych, že se u nás obecně hubuje víc, než chválí, ale to už je česká mentalita.

My s těmito signály pracujeme. Pořady měníme a stále se snažíme trefit, najít pro každého diváka něco. Tak vypadá veřejná služba v praxi dnes a tak by měla vypadat i v budoucnu. Máme zákonem dané úkoly a pokud je splníme tak, že se na nás lidé budou rádi dívat, děláme svou práci dobře.

Zatím ty výsledky nejsou příliš vidět. Pár nových zpravodajských relací. Místo Jakuba Železného sedí na moderátorské židli Václav Moravec. Nemocnice se točila za Balvína, Černí baroni také. Nebo máte další eso v rukávu?

Nehrajeme karty, čili také nespoléháme na štěstí. Vysíláme pořady natočené za minulých vedení, ale máme už pořady nové. Co jsme radikálně změnili, je vysílací schéma. Dostali jsme rozpočet na reálnou úroveň a snižujeme provozní náklady.

To základní, co musíme změnit, je přístup k veřejné službě. To je zaklínadlo, za které se schovává mnoho lidí a také mnoho šlendriánu, pohodlnosti a tvůrčí mělkosti.

S tím musíme skončit. A zároveň vybudovat něco nového. Vybudovat veřejnou službu 21. století, moderní televizi pro každého, která bude mít vedle rostoucího houfu komerčních stanic svůj nezastupitelný význam. Náš problém není v tom, že vyneseme eso v podobě nějakého nového, skvělého pořadu. Chci změnit styl vysílání, styl práce uvnitř České televize. Nebo, chcete-li, styl veřejné služby.

Řeknu to konkrétně. Veřejná služba je třeba pozornost regionům. Jak jsme to plnili dosud? Pravda, vysílali jsme v regionech o jejich záležitostech. Regionální politiku, ekonomiku, kulturu, sport. Ale kolik jsme z regionů ukázali ostatním lidem v republice? Že není pro lidi z Ostravy zajímavé, co se děje v Táboře? Když to neumíme udělat zajímavě, tak to samozřejmě nikoho nezajímá, možná jen těch pár lidí v Táboře. My to ale musíme udělat lépe. To je ten nový styl. Všude se něco zajímavého děje, co by ostatní měli vědět.

To samé je s menšinami. Třeba Romové. Je to pro ně ta správná služba, když vysíláme pro ně magazín? Já si myslím, že je to služba jednostranná a nedostatečná. Měli bychom více přemýšlet, jak menšinové vidění světa přiblížit ostatním. Jak jednu každou menšinu udělat pro většinu srozumitelnou. Sledovanost pořadu je pod čtyři procenta a je naprosto stabilní. Dívají se ti, kterým je určen. Přesvědčujeme přesvědčené a máme čárku, že plníme veřejnoprávní službu. To je málo.

Chcete se tedy více řídit podle sledovanosti ? 

Je a bude to pro mě i Českou televizi zcela zásadní ukazatel. Plnit veřejnoprávní službu, na kterou se nikdo nedívá, nemá podle mého názoru smysl.

Musíme hledat takové formy, výraz, styl, který bude přitažlivý. Který budou diváci vyhledávat. Na takové pořady budou peníze. Tvůrci, kteří prokáží tuto schopnost, budou vydělávat. Ostatní skončí.

Půjdete tedy do boje s komerčními televizemi?

V žádném případě. Komerční televize sestavují svůj program tak, aby k němu přilákaly většinu. My nechceme diváky za každou cenu. Chceme být televizí pro každého. Chceme nabídnout takový program, aby si v něm každý našel, co se mu hodí, co potřebuje, co se mu líbí.

Máme na to denně 49 hodin vysílání, protože studia Brno a Ostrava vysílají každý den po půl hodině regionálního zpravodajství. To je ta hodina navíc. Když s námi každý v této zemi stráví denně alespoň hodinku dvě, má naše existence smysl. Můžeme chtít na svou práci peníze a můžeme mít u lidí autoritu.

Pokud nás sledovat nebudou nebo si nás zapnou nejvýš jednou za týden, můžeme být veřejnoprávní, vzdělávací, regionální, menšinoví a já nevím jací, ale budeme zbyteční. To tedy rozhodně nechci!