A to navzdory faktu, že v předmluvě ke knižnímu svazku Letenka do noci, první z editorské dvojice František Dryje a Pavel Řezníček existenci surrealismu popírá. Dryje je přesvědčený, že existují pouze tvůrčí projevy jednotlivců, nikoliv skupinově programová estetika, k níž by se umělci hlásili.

Šestadvacet světů

Ačkoliv o míře jejich umělecké přesvědčivosti je možné diskutovat, stejně jako o koncepci celé antologie, popřít nelze jedno: šestadvacet básníků představuje šestadvacet vyhraněných světů, světů o sobě a světů pro sebe. Prvních šestnáct je členy Skupiny českých a slovenských surrealistů, druhých deset jsou solitéři, kteří se skupinou spolupracují či sympatizují. Nejstarší je ročník 1921, nejmladší 1978.

Surrealismus nejen současný

V publikaci se sice tvrdí, že jde o antologii "současného" surrealismu, ale není to pravda: v knize najdeme texty především ze 70.-90. let minulého století, dokonce též básně Jana Řezáče datované roky 1942 a 1943, tedy spadající do období, kdy ještě v plné síle tvořila první generace českých surrealistů (Biebl, Teige, Toyen).

Stejně tak kniha neobsáhla pouze surrealistickou "poezii", najdeme v ní i četné prozaické útvary. Rovněž se lze přít o kritérium výběru autorů: proč třeba ano Karel Šebek, generační vrstevník Petra Krále, kterého ovšem v knize nedohledáme? Proč ano ze Slovenska Albert Marenčin, a ne Ivan Mojík? Proč ne Tomáš Přidal z brněnského okruhu A. I. V., když jeho skupinoví kolegové Blažej Ingr nebo Bruno Solařík v antologii zastoupeni jsou?

Absurdita a komika

Společným jmenovatelem textů v knize může být Dryjem a potažmo i Řezníčkem proklamovaný poválečný odvrat surrealistů od fantazijně-snových výletů, od tematizace šílené lásky, revoluce, osudovosti k syrové a surové skutečnosti nastupujícího komunistického nebo dnes kapitalistického teroru. Je to tedy konkrétní iracionalita, která je všem šestadvaceti držitelům "letenky do noci" vlastní, ale dochucovaná dalšími ingrediencemi: absurditou a osvobodivou jazykovou a situační komikou v případech Josefa Jandy, Marenčina, Řezníčka nebo Vikiho Shocka, akcentem vizuality u malířů Evy a Jana Švankmajerových, Martina Stejskala a Kateřiny Piňosové.

K art brut má blízko tvorba Jana Kohouta, k nonsensu, naivismu a infantilitě - skrytými ovšem za termínem "modrý humor" - tenduje psaní Ingra, Jařaba a Solaříka. Ale v publikaci najdeme i autory spoléhající na magickou moc snění nebo poezii slovních proudů vyvěrajících z podvědomí (Jakub Effenberger, Jan Richter či Alena Nádvorníková) - tedy básníky, pro které platí Řezníčkova sentence, že "surrealisté jsou neustále v zajetí psychického automatismu", a kteří se obloukem vracejí ke klasické surrealistické materii.

Je dobře, že tímto rozkročením antologie ponechává možnost volby a předkládá různorodé a většinou zajímavé texty ke čtení.

Letenka do noci

Antologie současné surrealistické poezie. Vybrali, uspořádali, ediční poznámku a průvodní texty napsali František Dryje a Pavel Řezníček. Petrov, 366 stran