Pocházíte z Liverpoolu, města The Beatles. Je tam jejich sláva stále přítomná?

Ano, protože tam jenom kvůli nim přijíždí mnoho turistů. Díky The Beatles je Liverpool neobyčejně oblíbený. Jejich odkaz je silný a myslím, že všechny kapely z Liverpoolu jsou svým způsobem hrdé na to, že jsou ze stejného města.

Ovlivnili The Beatles vaši kapelu?

Řekl bych, že je těžké jimi nebýt ovlivněn. Je to zásadní kapela pro vývoj hudby jako takové, a té populární obzvlášť. Ale její vliv na naši hudbu probíhal spíš nevědomě.

Členové kapely se ovšem dali dohromady na Liverpool Institute For Performing Arts (LIPA), umělecké škole založené sirem Paulem McCartneym. Znáte ho osobně?

Nijak zvlášť. Potkal jsem ho asi třikrát, je to velmi milý člověk. On na LIPA pravidelně neučí, jen občas dochází na příležitostné kurzy. Já ho měl na jednorázové cvičení zaměřené na skládání písniček. Bylo to skvělé, je to dobrý učitel.

Jaké jsou největší přednosti té školy?

Na konci dostanete titul a mezitím máte spoustu času pracovat na svých věcech. To, co se vás tam snaží naučit, je obtížné předat. Umění nejde naučit. Spíš je třeba pomoci studentům na jejich cestě. Je to taková vstupní brána do opravdového světa.

Měli jste spolužáky, kteří se později také proslavili tak jako vy?

Ani ne. Nenapadá mě bohužel nikdo, kdo by dosáhl srovnatelného úspěchu.

Británii je nyní mnoho nadějných mladých kapel podobné úrovně jako jsou The Wombats. Troufl byste si některé z nich předpovědět celosvětovou dlouhotrvající slávu?

Možná Mumford and Sons. Ale je těžké odhadnout, jestli někdo dosáhne stejného věhlasu jako velké kapely minulosti. Je třeba to stále zkoušet.

Jedna vaše písnička se jmenuje Let’s Dance To Joy Division. Jak vznikla?

Já jsem se tehdy snažil ulovit jednu dívku. Jednoho večera jsme se bavili v liverpoolském baru, tančili jsme na stolech, a když začala hrát píseň Love Will Tear Us Apart od skupiny Joy Division, tak všichni úplně šíleli. Dostalo mě, jak se všichni skvěle baví na tak smutnou písničku. Můžeme být chvíli zamilovaní, ale v zásadě se všechno vždycky rozpadne. A my na to skotačili na stolech.

Rok se pomalu chýlí ke konci. Co byl pro vás letos největší zážitek?

Zmíním náš koncert na festivalu Glastonbury. Hráli jsme tam počtvrté a myslím, že to bylo naše nejlepší vystoupení. Koukalo na nás obrovské množství lidí a po tom, co jsme se trápili s nahráváním druhého alba, to byla obrovská satisfakce. Stejně tak nám dělalo radost cestovat po Evropě a zjistit, že i v zemích, jako jsou Česká republika nebo Polsko, máme fanoušky.