Kamera se v Poupatech přímo pase na hnusných (ne, skutečně v nich nevidím poezii) industriálních prostorech tonoucích v pološeru či tmě - nelze si nevzpomenout na Štěstí Bohdana Slámy. Jiráský zvolil průmyslem zmrzačený zapadákov a vypráví příběh rozpadající se rodiny, o závislosti na automatech a beznadějných, směšných láskách příliš mladých aktérů.

Otec rodiny Jarda je dobrák a slaboch, který už na všechno kašle, neumí bojovat se závislostí a dostává jednu ránu za druhou. I jeho dcera se dostala do bezvýchodné situace, je těhotná, bez vzdělání, bez budoucnosti. Syn se zase naivně zamilovává do úplně nevhodných žen.

Poupata mají rozhodně atmosféru. Potěší zvláště, jste-li už znuděni neustále se množícími českými filmy o hezkých lidech bydlících v luxusních vilách a bytech.

Scénář funguje, stane se v něm jen to, co se stát musí. Zajímavým nápadem je zařazení Vietnamců jako skutečně významných postav v příběhu. Dosud se český film tvářil, že neexistují, nebo poskytoval jen povrchní karikatury. Menší problém s logikou má jen scéna s nechtěným ohňostrojem v závěru, zde už silná snaha o efektní osudovou pointu působí nuceně. A nechce se věřit, že by po nehodě rakety samy od sebe takhle létaly.

Obsazení se jednoznačně podařilo. Naprosto přesný je zarostlý Javorský, muž s pohaslým pohledem,  totální „lůzr“, který se ukrývá před realitou ve světě lodiček stavěných v lahvi. Z jeho pomalých pohybů i hlasu vyčteme zbabraný život, nedostatek sil a úspory prohrané v automatech.

Marika Šoposká je věrohodně zmatená, křehká osmnáctka a Aneta Krejčíková zase  věrně a humorně ztvárnila protřelou striptérku. Kdykoliv promluví nebo začne přežvykovat, možná se nevyhnete úsměvu - je prostě "tupá jak tágo", ale instinktivně ví, na kom se přiživit. V očích zkušeného jen obyčejná běhna, ale v očích teenagera se mění v maloměstskou královnu krásy...

Celkové hodnocení: 75 %