Loni jste získala nominaci v žánrové kategorii cen Akademie populární hudby Anděl. Jaký to mělo na vaši hudební cestu dopad?

Byla to už má druhá nominace, ale abych řekla pravdu, není pro mě důležité, jestli hraju na velkém pódiu pro několik tisíc lidí, na komorní scéně v klubu, anebo jsem někdy nahrála něco, co bylo oceněno. Když je má práce takto oceněna, tak mě to samozřejmě potěší. Bylo to příjemné jak pro mě, tak pro kapelu, mediální ohlas byl také, ale od té doby jsem se věnovala řadě dalších koncertů a aktivit. Pokračuju dál, snažím se pracovat kontinuálně.

Nominaci jste obdržela za vánočně laděné album Marija Panna přečistá. Novinka Rozchody – návraty je jazzová. Proč jste udělala takový stylový posun?

Je to vývoj a ten není úplně skokový. S jazzovým kvintetem hrajeme třetím rokem a náš repertoár se neustále vyvíjí. Na albu jsme zachytili jeho aktuální podobu a nikde není psáno, že to za rok nemůže být jinak. Desku vnímám jako zakonzervování času a nemyslím to vůbec negativně. Pro mě je důležitá cesta, ubírání se po ní.

Co pro vás hudba znamená?

Je to něco, co člověka dokáže legálně vytrhnout mimo časoprostor. Je to natolik intenzivní kategorie, že je schopná člověka dostat z reality. Nezabývám se tím, o jaký hudební žánr se jedná či kdo ho interpretuje. Pokud mě muzika oslovuje tak, že mě dostává do jiných světů, pak je to pro mě ta pravá.

Má hudba terapeutickou moc?

V evropském prostoru ji tak nechápu. Když jsem ale byla v Indii, člověk tam vnímá čas a rytmus úplně jinak. Podle mě tam hudba může ovlivňovat podvědomí a velmi intenzívně na člověka působit.

Působí na vás tak i vaše tvorba?

Když skládám, nemám žízeň, nemám hlad, není mi zima a dokážu v tom setrvat i několik hodin. Z toho lze usuzovat, že mě do transu dokáže dostat i hudební seberealizace.

Odkdy muziku takhle vnímáte?

Od dětství. Doma jsme hudbu praktikovali odjakživa. Když mě rodiče chtěli jako malé dítě uklidnit, tak mi zpívali. Tehdy to asi začalo.

Jaká je podle vás evropská hudba?

Žijeme tu v období klipu, něčeho, co je velmi zhuštěné na velice malé ploše. Něco, co je úplně vyprázdněné, tu dostává velký prostor i čas. V roce 2008 jsem byla na lokálním etnickém festivalu v indickém městečku Dehradun. Dostalo se mi tam nesmírně zajímavého hudebního vjemu. Vystoupení jednoho hudebního tělesa mělo třeba velmi pozvolný tříhodinový průběh. Tady by to asi na posluchače nefungovalo, tam ale ano, a velmi intenzivně.

Do jaké míry je v písních na vaší nové desce prostor pro improvizaci?

Forma je v naší skupině v některých pevných momentech dohodnutá, ovšem improvizační prvek je zásadní. Pokud si skladby poslechnete na koncertech, budou vypadat jinak než na desce. Jak už jsem řekla, naše album je zachycení určitého času a stavu.

Jakou cestou se budete dále ubírat?

Se spoluhráči z kvinteta jsme zapadli mezi velký orchestr a pěvecký sbor, se kterými dobře fungujeme a žijeme. 24. a 25. listopadu nás čekají představení oratoria Orbis pictus v Brně. Je to natolik kontrastní zkušenost, že může odstartovat další způsob naší existence. Nedokážu ale odhadnout, jak bude vypadat. Své kroky si neurčuji a neumím je naplánovat. Spoléhám na intuici.

Co je vám pro tvorbu největší inspirací?

Moravská lidová hudba vychází z vokálního principu, který je velmi intenzivně napojený na slovo. I pro mě je nejintenzivnějším hudebním zdrojem slovo. Mohou to ale samozřejmě být i mimohudební ruchy či industriální zvuky, které dnes člověka obklopují.