Článek
Předskokan Raphael Saadiq zahájil program po osmé hodině. Ačkoliv některé jeho nahrávky působí příjemně, naživo to v Praze moc nefungovalo. Nabídl poněkud bezpohlavní retro, mix motownského soulu a rokenrolu, který vyzněl nevzrušivě, poklidně. Navíc jeho hlas naživo nezní tak dobře jako z CD.
Zato Kravitzovy koncerty mají dobrou pověst, která se léty jen ztvrzuje. Ikonický stárnoucí hippie, kudrnatý sexy idol a věčný manekýn v černých brýlích se upřímně snaží komunikovat s publikem, neustále dává najevo, že mu na posluchačích záleží a velmi rád užívá slovo "láska". Byť se to některým může zdát ujeté, Kravitz to s nejvyšší pravděpodobností myslí upřímně. Když říká: "děkuju, že jste přišli, bez vás nejsme nic", nevypadá to jako čistá póza.
Lenny Kravitz: Ať vládne láska!
Kravitz žije ve světě šedesátých let jak myšlenkově, tak i hudebně. Samozřejmě vykrádá všechno možné od Jamese Browna přes Led Zeppelin po Prince, ale umí to lépe než ostatní a je s ním skvělá zábava. A že je tak trochu pozér a samožer? Ale prosím vás, který zpěvák není...
Jeho respekt k divákovi se projevuje i v tom, že na koncertě neotravuje s bizarními písněmi a hraje jen hity - American woman, It aint over till it's over, Are you gonna go my way, Let Love Rule, Rock'n'roll is dead. Z novinky Black and White America zařadil titulní singl nebo tracky Come on get It, Rock star city life a Stand.
Kapela hrála standardně dobře, zpěv bez problémů, a Kravitz si show pořádně užíval. Dal prostor také dechové sekci, která dodávala příjemná jazzy sóla, a ovace si zasloužil zejména výtečný kytarista, který v sólech Kravitze možná i předčí. Jediným menším problémem byl lehce přepálený zvuk, při nejrockovějších skladbách už hluk kazil celkový dojem.
Ke konci se Lenny vydal do publika, aby si podal ruku se stovkami svých příznivců. Prošel snad celou O2 Arénu, zatímco kapela dodávala background (nekonečná, ale přesto působivá balada Let Love Rule). Když se dost vyřádil, vrátil se na pódium a posledním gestem ukončil jeden z nejlepších koncertů roku.