Článek
V jednom červnovém rozhovoru jste, Roberte, prozradil, že máte připravenou spoustu nových nápadů na písničky. Kolik jste jich měl a v jakém byly stavu?
Robert Kodym (zpěv, kytara): Nešlo o celé písničky, spíše o jakési hudební skici. Když se mi některá opravdu líbila, sedl jsem si k ní na dva dny a vznikla písnička. Takových skic jsem měl asi dvě stě padesát. Začal jsem je sbírat na podzim 2008. S lehkým nadhledem by se dalo říct, že jsem měl k dispozici základ pro nahrání pětadvaceti alb.
Poprvé jste natáčel album Wanastowých Vjecý bez asistence druhého zakládajícího člena, baskytaristy P. B. Ch., jenž kapelu loni opustil. Jaké to bylo?
Kodym: Jeho nepřítomnost nahradila přítomnost Tomáše Varteckého, Radka Havlíčka a Štěpána Smetáčka, mých současných spoluhráčů. Nemůžu si na nic stěžovat. Jsem velmi rád, že jsou v Čechách lidé, s nimiž můžu ve Wanastowých Vjecech hrát.
Obal nového alba připomíná obal vaší první desky Tak mi to teda nandey z roku 1991. Je v tom záměr?
Kodym: V podstatě ano, protože Wanastowi Vjecy jsou teď v nové sestavě, na novém začátku a mají před sebou nový úděl. Také jsem od začátku chtěl mít obal ve stylu, který používaly kapely v šedesátých a sedmdesátých letech. To hudební období mám hodně rád.
Radku, jste staronový člen Wanastowých Vjecý, který se v sestavě objevil už na počátku devadesátých let. Jak to tenkrát bylo?
Radek Havlíček (baskytara): Wanastowi Vjecy jsem poprvé viděl v hudebním pořadu Triangl. Hrály písničku Tak mi to teda nandey, Robert měl boty zvané koně, koženou vestu a kožené kalhoty do zvonu s třásněmi. Byl jsem nadšen a jako ambiciózní kytarista jsem si říkal, že bych s nimi chtěl jednou hrát. Řízením osudu jsem se za dva roky stal členem kapely, to bylo po vydání debutového alba. Byl jsem s ní ale krátce. Natočili jsme živák a před nahráváním druhé desky jsem odešel.
Které album Wanastowek máte nejradši?
Havlíček: Jednoznačně debut Tak mi to teda nandey. Kvůli tomu, o čem jsem mluvil.
Kodym: Pro mě je to moc těžká otázka. Každá deska je jiná. Jsou mezi nimi takové, které jsme s P. B. Ch. dávali dohromady dva měsíce, i alba, na kterých jsme dělali mnohem déle. Dost důležité jsou ale první dvě desky. Debut Tak mi to teda nandey zachycuje přerod punkrockové kapely v hardrockovou, dvojka Lži, sex a prachy zase přerod hardrockové kapely v líbivější a propracovanější.
Myslíte si, že skupina Wanastowi Vjecy má na dnešní české scéně pevné místo?
Havlíček: Doufáme. Mně osobně na české scéně podobná kapela chyběla. Jsou tu sice mnohé nové party, ale ty, které se hlásí k hudbě sedmdesátých a osmdesátých let, chybějí. V podstatě to jsou jen Kabát a Wanastowi Vjecy. Spousta lidí, včetně mé dvanáctileté dcery, písničky Wanastowek zná. Neví jenom, že ty pecky hrají Wanastowi Vjecy. Dohodli jsme se, že se konečně dostaneme do režimu běžné kapely, která pracuje kontinuálně, a ne podle toho, jak má čas.
Kodym: Wanastowi Vjecy skutečně nikdy nepracovaly kontinuálně. Teď už ale chceme být smysluplnou kapelou a zároveň si přejeme, aby tu smysluplných kapel bylo co nejvíc. Na jaře nás čeká halové turné, v létě možná festivaly.