Článek
Třicetiletý malíř se nabídl Lodoviku Sforzovi jako vynálezce válečných strojů, nicméně vévoda záhy ocenil i jeho malířský talent, takže v Miláně během let 1483 až 1499 vytvořil Leonardo většinu svých obrazů.
Umělec s vědeckým výzkumem
V Londýně jsou poprvé od patnáctého století vystaveny vedle sebe a doplňují je četné studie a kresby. Leonardo byl totiž zvláštní umělec, který malování spojoval s vědeckým výzkumem, takže pro každý detail si dělal četné anatomické studie.
Výstava je rozdělena do šesti částí. První dominuje portrét neznámého hudebníka z milánské sbírky Ambrosiana a sekce je věnována dvorské kultuře v Miláně i osobě samotného vévody. Druhá část je nazvána Krása a láska a představuje ženské podobizny Leonarda. Společně se tu sešly Dáma s hranostajem z Polska a tzv. Belle Ferronniére z francouzského Louvru. Oba obrazy namaloval Leonardo na desky pocházející podle letokruhů ze stejného stromu.
Třetí sál se týká nikdy nedokončeného Mistrova obrazu sv. Jeronýma z vatikánských sbírek, ke kterému tu jsou i četné kresby. Dvě verze slavné Madony ve skalách – jedna z Londýna a druhá z Paříže – mají samostatnou místnost a jsou tu vedle nich i práce Leonardových následovníků a žáků.
Madonna Litta z Petrohradu otevírá pátou kapitolu výstavy, která nabízí i studie žen a dětí, jaké si Leonardo dělal jako podklady pro obrazy Panny Marie a Krista. Šestý oddíl představuje Krista jako vládce světa ze soukromé sbírky v USA – hodně odborníky diskutovaný obraz z hlediska autorství, který je v Londýně představen jako „nesporný“ Leonardův originál.
Kresby a podklady k Poslední večeři
Závěr patří Poslední večeři – k této velkolepé fresce pro refektář milánského kláštera Santa Maria delle Grazie si umělec dělal četné přípravné kresby, které jsou v anglické metropoli představeny v úplnosti z různých sbírek z Anglie, Rakouska, Itálie a Francie.
Výstava celkově nabízí 93 obrazů, kreseb a studií, třetina z toho jsou práce Leonardových pomocníků. Poprvé je tak reprezentativně představena celá malířova dílna, která měla v Lombardii velký význam. Z písemných zpráv totiž víme, že na Leonardových obrazech se v Miláně tehdy výrazně podíleli jeho spolupracovníci, což odpovídalo renesanční praxi – kolektivnímu způsobu práce na uměleckých zakázkách.
Právě oni se pak v Itálii i Francii stali propagátory Leonardova uměleckého odkazu.
