Ve vysílání se opakují stále stejné písně, a to mnohdy po několik let. Dokola zní Rybitví od Yo-Yo Bandu, Tučného Poslední kovboj a Báječná ženská, či Slim Jim od Sexy Dancers, nebo Kalouskovy Hvězdy se mění. Skupina Buty zřejmě nikdy nenatočila jiné písně než Vránu, Františka, Mám jednu ruku dlouhou, Duj duj duj, Demáček, Tatu a Nad stádem koní. Podobně je tomu i u Chinaski či Lucie.

I v zahraniční produkci převažují skladby prověřené lety života v éteru i na deskách. Od Beatles pro jistotu zaznívají písně z jejich prvních alb. Rock stále představuje nebezpečí, o elektronice ani nemluvě.

Opatrnost nade vše

Kritérium pro výběr hudby je podle ředitele Radiožurnálu Alexandra Píchy jasné - nenaštvat lidi, aby zůstali u Radiožurnálu: "Rád bych hrál Prodigy, aby oslovil mladé, nebo dechovku pro naše posluchače mezi 70 a 79 lety, jichž máme velký počet, ale konfliktní druhy hudby, jako jsou hard core, techno nebo právě dechovku nehrajeme. Jde o to, aby hudba vyhovovala všem posluchačům. Máme ze všech stanic nejširší záběr - sahá od studentů až po důchodce. Ze všech stanic máme mezi posluchači největší podíl vysokoškoláků, ovšem většina lidí, co poslouchají Radiožurnál, má jen základní vzdělání."

Z toho vyplývá zvolený formát. "Označuje se jako AV a jde o soft pop. S ohledem na priority mezi posluchači je v něm zařazeno trochu víc country a folku," uvádí Pícha. "Ukázalo se, že nejvíce uspějí písničky, které lidé už znají, a u nichž si jsou schopni melodii zabroukat když už ne zazpívat."

K výběru písní poznamenal Jiří Brodský, který je zodpovědný za hudební dramaturgii a současně pracuje i pro stanici Praha: "Zkoušeli jsem lidem nabízet i jiné písničky Čechomoru než Proměny a Slunéčko, ale žádné neznali. Několikrát jsme si také ověřili, že od Buty se jim Krtek ani Trumpeta nelíbí. Dělali jsme si výzkum, kde jsme se ptali přímo, zda určitou píseň znají a jestliže ano, chtěli-li by ji ještě slyšet, nebo naopak ne."

To však není jediný problém hudební dramaturgie.

Hudba zůstává popelkou

"Hudba má služebnou úlohu, až na výjimky jako jsou Česká dvanáctka (hitparáda tuzemských skladeb) nebo přenosy koncertů Nohavici, Kožené a Královen v opeře, jí nevěnujeme samostatné pořady. Jejím úkolem je vytvářet organický předěl mezi příspěvky, aby posluchač mohl informace vstřebat," řekl Pícha. Přitom potvrzuje, že k hudbě se na stanici přistupuje úplně jinak než ke zpravodajství.

"Na zpravodajství a publicistice jsme zavedli tvrdé zásady - máme třikrát denně briefing a neděláme kompromisy. I když nám marketing ukáže, že lidi chtějí zábavu, tak stejně děláme zpravodajství, byť by byla poslechovost nižší než u Frekvence 1. Ale u hudby jde hlavně o to, aby při poslechu některé písničky lidé nepřelaďovali na jinou stanici."

Že hudba hraje ve vysílání Radiožurnálu vedlejší roli svědčí i to, že se o hudební dramaturgii stanice stará 1,5 člověka, zatímco zpravodajství dělá 100 lidí. Konkurenční Frekvence 1 přitom má hudební dramaturgy tři.

Samozřejmě doba se změnila, a moderní technologie umožní leccos zvládnout, i na Radiožurnálu používají jako na všech ostatních stanicích programu Selector, neboť musejí plnit řadu složitých kritérií. Nejde jen o to, aby se stejná písnička neopakovala vícekrát v jednom dni, což je až na pár výjimek pravda. Současně se hlídá, aby stejná písnička v následující den nezazněla ve stejnou dobu, aby nebyly po sobě písně téhož či spřízněného interpreta, jako jsou Lennon a Beatles, a aby stopáž odpovídala pauze mezi příspěvky. Těch podmínek je ovšem více. "Platí zadání, že minimálně třetina hudby musí být tuzemské provenience a novinky hrajeme až měsíc po vydání, abychom nebyli obviňováni že jim děláme reklamní kampaň," dodává Pícha.

Velký paradox

Pícha přitom přiznává, že hudba může hrát velkou roli při udržení zájmu posluchačů: "Radiožurnál má unikátní formát. Byť naše hlavní zpravodajské relace trvají okolo 25 minut, naše stanice nemá formát all news, kde se vysílají dokola jen zprávy. Také u něj lidé zůstávají mnohem déle. Zatímco all news stanice mají v USA průměrnou délku poslechu 50 minut a ve Francii půldruhé hodiny, u Radiožurnálu je denní doba poslechu tři hodiny."

Přesto nabídka zůstává chudá. Vybírá se z velmi malého množství písní, což potvrzuje Jiří Brodský. "Máme v databázi Selectoru 1000 až 1200 aktivních titulů," uvedl. Vezeme-li, že písnička má mezi třemi až čtyřmi minutami, jde o 80 hodin hudby. Pak se nelze divit neustálému opakování skladeb.

V nabídce hudby rozhodně Radiožurnál zaostává. Veřejnoprávní médium nemůže jednu složku svého nejsledovanější programu odsouvat na druhou kolej. Snahou nezprotivit se nikomu také roztrpčuje část svých posluchačů a některé i odrazuje.