Článek
Mekons ukazují, kam se lez dostat od punku. Sama kapela však má pocit, že její tvorba je konsistentní, i když podle mnohých je každá deska úplně jiná. „Lidé to říkají, ale pro mě zní podobné, protože po většinu doby je instrumentace stejná, i když vlivy přicházely z různých zdrojů,“ řekla Novinkám zpěvačka Sally Timmsová, “můžete slyšet, folk, country, punk a občas i reggae, ale vždy je to velmi jemné a spojuje to náš zvuk. Lu Edmunds hraje na saz, což je turecký nástroj podobný loutně a máme taky houslistku. Některé písně jsou ale docela rockové, někdy jsou naopak až snové.“
Punk ale považuje za klíčový pro tvorbu kapely: „Jsme punková kapela v původním slova smyslu. Názor, že punková kapela hraje jen tříakordové písně, nemá nic společného s punkrockem, protože jeho ideou bylo, že si můžete dělat, co chcete. Punk je o idejích a my jsme o idejích a o politice. Z tohoto hlediska jsme rozhodně punková kapela."
V tom s ní souhlasí kytarista Jon Langford: „Od začátku na nás působila politika, začínali jsme v roce 1977 na severu Anglie jako punková kapela a kolem nás bylo hodně politických témat, rasismus. Krátce poté se dostala k moci Thatcherová, konaly se stávky horníků, a ty byly také jedním z důvodů, proč jsme pokračovali. Pořádali jsme benefiční akce pro horníky. To, co se odehrávalo v Anglii, představovalo žírné pole pro naši tvorbu.“
Mekons přijíždějí do Prahy s novou deskou a právě na tu se soustředí. „Odehrajeme hodně materiálu z nové desky, ale hrajeme i dvacet let staré věci,“ řekla Timmsová a dodala: „Hrajeme písně z I Love Mekons i z Fear And Whisky, hodně se vracíme do poloviny osmdesátých let, ale dokonce hrajeme i písně z doby, kdy jsem ještě nebyla v kapele, raný punkový materiál.“