Kdo ten den řízením osudu těsně po poledni zabloudil na stanici metra I.P. Pavlova, mohl se bavit pohledem na zpěváka Dana Bártu, který v pokleku na nástupišti dychtivě hltal výsledky nominací a kořenil je zpívanými komentáři. Nechal si ujet dvě soupravy. Sotva ho ale kdo poznal, na ulici nevypadá jako rocková hvězda.

Bez ohledu na jeho názor je dobré vědět, že Akademie populární hudby už dávno není spolčením nepotřebných hudebních hlupců, jak si dodnes řada neinformovaných podivínů myslí (Bárta to, prosím, není).

Z téměř pětisetpoložkového akademického megaseznamu byla vymetena jména hudebních vydavatelů i samotných interpretů, kteří v minulosti bez skrupulí hlasovali pro své ovečky či dokonce sami pro sebe. Pokud v něm přece jenom narazíte na někoho z aktivních umělců, mohou to být ti ze Síně slávy, kteří (jsou-li naživu) by už měli být oproštěni od nutkavé potřeby prosazovat se za každou cenu.

Dva tři umělci ze seznamu zastupují organizace SAI, OSA či Intergram, tím jejich výčet končí. Jinak je Akademie plná lidí, kteří hudbu sledují jako novináři, hudební dramaturgové, promotéři či diskžokejové. Halosovalo jich 298.

Právě ti by měli letos konečně oba bohémské ocasy přikurtovat ke kůlu a nechat diskutovat nejenom Bártu, ale i všechny ostatní o tom, jestli je Divokej Bill opravdu objev loňského roku, anebo jestli třeba v tomhle případě kapku nezaspali.

Jako každý rok: pro Anděly je to poslední šance, pak už to bude na čertu s ďáblem.