Jako příklad toho, co od práce ve Fondu marně očekával, Svoboda v dopise Dostálovi píše: "Domníval jsem se, že Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie bude podporovat v první řadě tvorbu děl kinematografických, určených pro distribuci v kinech, nikoli suplovat úlohu veřejno-právních i soukromých televizí a finančně podporovat ve značném rozsahu projekty, určené výhradně pro televizní šíření."

Podivné rozhodování

Své rozhodnutí zdůvodňuje Svoboda především tím, že poslední rozhodnutí Fondu o přidělení či nepřidělení dotací jsou v řadě případů v natolik příkrém rozporu s jeho názorem a přesvědčením, že pokládá za neúnosné, aby ve Fondu dále působil. Týká se to mimo jiné rozhodnutí nepřidělit žádnou dotaci režisérovi světového významu Juraji Jakubiskovi a naopak přidělit dotaci na výrobu dalšího čtyřhodinového cyklu Karla Vachka. "Scénář jeho díla Obrozenci a obroditelé, které je nyní Fondem opakovaně podpořeno, bych doporučoval zveřejnit na internetových stránkách. Po formální stránce nesplňuje ani elementární nároky, vyžadované od žadatelů," píše Svoboda.

Svoboda dále upozorňuje na nepochopitelně protichůdná rozhodnutí rady o dvou tematicky velmi příbuzných projektech dokumentaristek Heleny Třeštíkové (Paměť XX.století II) a Olgy Sommerové (Zlomená páteř národa), z nichž první dotaci dostal, druhý ne.

Svoboda kritizuje povrchní přístup

"Dále jsem se domníval , že výsledkem jednání o jednotlivých projektech nebude pouze tajné hlasování (ano - ne), nýbrž většinový souhlas se zdůvodňujícím posudkem, který za vklad deset, resp. pět tisíc žadatel dostane," uvádí Svoboda. "Taková praxe by vedla k uvážlivosti a stabilizaci kritérií při posuzování jednotlivých projektů, na druhé straně by byla pro odbornou i laickou veřejnost určitým zrcadlem kompetentnosti členů Fondu."