Premiéru měla muzikálová verze Juana v posledních dnech června, to ale bývá kritická obec na Regionech v Hradci, v září zase na festivalech v Plzni, Praze a jinde. Kritika proto vyšla zatím jen v Divadelních novinách.

Kluka se trefil

Ke čtyřem jmenovaným autorům je třeba přiřadit ještě Jaromíra Nohavicu, Jaroslava Konečného a Svatopluka Kadlece. Přitom zejména první z nich je jako přebásnitel Mozartových oper - přesněji libret Lorenza da Ponte - známý méně.

Úspěchy jeho převodů Cosi fan tute, Dona Giovanniho a Figarovy svatby pro ostravské Národní divadlo - tedy všech tří da Ponteho mozartovských libret - jsou přitom nemenší než jeho vlastní písničkářské tvorby; v divadle uplatněné například v Těšínském nebi (s Lipusem a Putzlacherovou).

Eva Daňková (Anna) a Gustav Řezníček (její snoubenec Ottavio).

Eva Daňková (Anna) a Gustav Řezníček (její snoubenec Ottavio).

FOTO: Jiří P. Kříž, Právo

Hodné chvály jsou kostýmy Zuzany Štefunkové. Přesně vystihují postavy: vyzývavě rudý Juanův, jako mravy rozvolněný Annin, bělostnou nevinností zářící Elvířin, plebejsky za noblesou pokulhávající Sganarelův. Inscenátoři ponechali sluhu jména zvoleného Molièrem (Mozart s da Pontem mají Leporella).

Hudební podoba Juana může u milovníků opery (u Hermana v DN nikoli) vyvolat zarděnky jako třeba muzikálová Rusalka. Nicméně rocková verze Zdeňka Kluky je impozantní - a nejenom umístěním kapely na rampě horizontu jeviště. Juan - “opera všech oper” - není sice singspiel jako Kouzelná flétna, ale s režií jde Kluka přesně.

Petr Veselý má smysl pro výtvarné kompozice, to prokazuje minimálně od Obrazu Doriana Graye. Jeho Juan je moderní verzí tématu archetypálního zaprodance peklu, vedoucího předem ztracenou při o boží existenci troufale se samotným Bohem.

Juan bez Juana

Ve Zlíně uvedli před několika lety Kouzelnou flétnu. Ta je ovšem méně náročná, zpěvnější. Intonačně na obtížný part Juana doplácí bohužel samotný Juan - Marek Příkazký - věčně o čtvrt až půltón pod partiturou. Místy to trhá duši.

Poklona Radovanu Královi (Sganarel), Evě Daňkové (Anna), Haně Briešťanské (Elvíra), už zase Kateřině Liďákové (Kateřina), nejprve toho příjmení, pak Králové, kdo se v těch citech má vyznat, Gustavu Řezníčkovi (Ottavio). Juan je téma dráždivé, ve Zlíně inscenačně vydařené, provokující. Ale bez Juana.

Celkové hodnocení: 70 %