Vztahy mezi lidmi nejen u nás jsou bohužel stále často pokažené kvůli atavistickým rasistickým předsudkům. Setkává se i slavná cikánská kapela někde s rasismem?

Stejný druh rasismu jako u vás máme i ve Francii. Xenofobie byla vždy součástí lidské civilizace. Ale například v dnešním Španělsku už je situace mnohem lepší, natož v Americe. I my se snažíme lidem ukazovat to nejlepší z naší kultury a snad tak předsudky i trochu odbourávat.

V časech španělské občanské války museli vaši rodiče opustit Španělsko a usadit se v jižní Francii. Jak se vám daří autenticky čerpat z tamní cikánské hudby, flamenka i španělských kořenů „latiny“, přestože jste vyrůstali v jiném kulturním prostředí?

Velké části našich rodin stále žijí v severním Španělsku, v oblasti San Sebastián, a spojení s nimi je pořád velmi silné. A jak víte, povídáme si a zpíváme víc španělsky než francouzsky. Ale také jsme vždy byli velkými fanoušky jazzu a fusion, Ala Di Meoly, Carlose Santany nebo Paka de Lucii. S mimořádnou chutí hrajeme na festivalech typu Montreux Jazz Festival a nasáváme vlivy. Proto mohu říci, že také jazz je naše krev.

Můžete něco prozradit o dlouho očekávaném novém albu? Půjde o pokračování „návratu k akustickým kořenům“ jako na předchozích deskách Roots a Pasajero, nebo zase použijete syntezátory?

Album se nám trochu opozdilo, ale předpokládám, že vyjde v květnu 2012. Už je skoro hotové. Máme připravených dvanáct písní a používáme v nich všechny pro nás myslitelné hudební nástroje i spoustu zvukových efektů. Doufáme, že se zase dostaneme do světových hitparád!

I kdyby deska vyšla podle původního plánu letos, od posledního titulu ji dělí pět let. Proč došlo k nezvykle dlouhé pauze v nahrávání?

Protože jsme prakticky nepřetržitě koncertovali. Kapela jezdila od Ameriky po Asii, navíc nás vytěžoval dlouhodobý kontrakt na vystupování v Las Vegas. Pocit, že bychom měli vytvořit nové album, prostě několik let nepřišel.

Řada hudebníků zpomaluje tempo vydávání desek kvůli nerentabilnosti, způsobené pirátstvím. Co si myslíte o ilegálním stahování hudby?

Je to svoboda!

Nahráli jste společnou píseň Balkaneros se srbským skladatelem Goranem Bregovićem. Jak k tomu došlo?

Seznámili jsme se s Goranem na jednom festivalu etnické hudby v Jižní Americe a brzy jsme se doopravdy skamarádili. Nahrávání písničky nebyla žádná „práce“, spíš jsme si užili spoustu legrace.

Na vašich webových stránkách visí varování před „imitacemi Gipsy Kings“. Máte problémy s plagiátory?

Ani ne, jde spíš o informaci managementu. Existují stovky kapel věnujících se cikánské latino rumbě a desítky cover-bandů Gipsy Kings, což je podle nás v pohodě. Jsme dokonce rádi, že popularita žánru na celém světě roste.