Nikdy si příliš nelámal hlavu se stylovým zařazením své tvorby, pročež se bez rozpaků střídavě objevoval ve sladkých návnadách folkových, countryových, poprockových i ryze rockových. Pokaždé s přídomkem "alternativní", což jej odlišovalo od plejády těch, kteří daný hudební směr brali smrtelně vážně.

Vrhl se na rock´n´roll

Na svém čtvrtém albu Rock N Roll (2003) se rozhodl opustit všechna ta niterná přání, kolem nichž se doposud s elegancí motal, a nastoupil cestu rázného přitvrzení. Pojal takto termín "rock´n´roll" po svém, pořád ale jako výraz pro tvůrčí svobodu.

Tak rozjíveného neměli Adamse jeho příznivci dosud možnost zastihnout. Povolil si uzdu i kravatu, přestal mít potřebu vyjadřovat se ke krásám Ameriky a jejích velkoměst (jak dělával), naopak zatoužil rebelovat a vystupovat jako někdo, komu svět probíhá kolem a pořádně se ho přitom vlastně ani netýká.

Druhý Cobain?

Je znamenitý ve své uvolněnosti a opět dokazuje, že jeho umělecké pole působnosti je převeliké. Odrazí se od skladby 1974, v níž vykresluje rok, kdy přišel na svět, a pak pohlíží na americký cvrkot s prvořadým cílem pořádně si ho užít. Očima, ušima, zpěvem i šikovnými prsty zdatného kytaristy.

Jeho hlas je nevídaně hrubý, místy až jako by vzpomínal na neurvalost Kurta Cobaina. Bodře se komíhá ve zvukově velmi pestrém hudebním doprovodu i v citlivém výběru skladeb a činí všechno tak, aby to celé nesplynulo v jednu mizernou ódu na počátky rockové hudby. Jemu jde o výraz životní spokojenosti a hudebního zrání.

Album Rock N Roll se loni stalo jedním z nejlepších ve Spojených státech. Hudební kritici i fanoušci to zohlednili hned v několika výročních anketách a Adamsova hvězda utěšeně stoupá. Kráčí vzhůru po mramorových schodech rock´n´rollu.

Ryan Adams: Rock´n´ Roll, Universal Music, 52:21