Emil Bok: Zahrady

Třetí sbírka - básně z let 1998 táborského výtvarníka a básníka (1927) je téměř cele věnovaná ženám, nejvíce paní Valérii. Je galantní, je ironická, je erotická, je vtipná, je neambiciózní, je hravá. Zkrátka, je milá a dobře se čte. Jak výjimečné v současné české poezii! Ženy nás opouštějí před rozedněním bosé. V poli za městem už na ně s povozem čeká noční forman. Nutno pochválit i ilustrace a typografii Lucie Hochmanové.

Zahrada

Božena Němcová: Korespondence I 1844-1852

První z trojice svazků, v nichž budou shromážděny "všechny dopisy psané Boženou Němcovou a dopisy Boženě Němcové adresované, které jsou badatelsky dostupné v roce 2003". Úplnost edice činí z dokumentu téměř román - právě proto, že se v něm představují i spisovatelčini blízcí i vzdálenější. Josef Němec kupříkladu píše v březnu 1851: ...Poslední masopust strávil jsem v Jagru velmi příjemně. Měl jsem tam komis stranu potravní daně z masa a vína. Mestská rada uchystala ale pro mě byt s dvouma pokoji, koně zaopatřila a já jsem byl na samých hostinách, uprostřed městské rady a více měšťanů. Co bylo nejlepšího, se ustrojilo a pilo se přitom i uherské žampanské a tokajské, na zdraví Čechů i Maďarů a města Jagru. Já jsem zde reprezentant Čechů, a oni myslí, že každý Čech takový jest...

Nakladatelství Lidové noviny

Alena Wagnerová: V ohnisku nepokoje

Hermann Kafka a jeho rodina

Hermann Kafka měl jasnou představu, jaký má být jeho prvorozený syn: silný, odvážný, úspěšný. Měl také jasnou představu, čím bude: pochopitelně půjde v jeho stopách, povede rodičovský obchod, zmnoží vážnost a jmění rodiny. O potřebách dítěte ovšem neví zhola nic. Pomoci mu nemohou ani vlastní dětské zkušenosti. Na to je rozdíl mezi jeho vlastním dětstvím na venkově a městským dětstvím jeho syna příliš velký. Jediné, čeho se může zachytit, jsou zkušenosti z vojančení. A tak si v těch několika málo volných chvílích se svým prvorozeným hlučně, jak je to jeho zvykem, hraje na salutování, pochodování, plnění rozkazů a raduje se z každého projevu síly, který u dítěte objeví. Nevnímá jeho spíš odmítavý postoj vůči takovým hrám. Narážejí tu na sebe dvě rozdílné dispozice a konstituce - a každá svým způsobem silná a houževnatá. Nedorozumění jsou předem naprogramována. Jako by byla v tomto odstavci knihy od české autorky žijící v Německu "zkomprimována" podstata vztahu Franze Kafky k jeho otci, stejně tak i spisovatelova "zvláštnost".

Přeložila Lucy Topoľská, Prostor

Janna Levinová: Jak vesmír přišel ke svým skvrnám

Einstein říkával, že "dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost, přičemž tím prvým si jist nejsem". Absolventka bostonského MIT s IQ přes 160, motorkářskou image a klukem rockerem, se kterým je soužití už od začátku na pytel, došla k názoru, že nekonečný vesmír je "dementní představa", a v exkurzích do astrofyzikální topologie se toto přesvědčení snaží obhájit. Čtvrtý rozměr, v němž Kdosi či Cosi svírá náš vesmír za "držadlo", nikdy neuvidíme, takže ani nezjistíme řešení tohoto rébusu. Zato se díky autorčiným výkladovým schopnostem snadno vcítíme do pozice dvojrozměrných bytostí z Plochozemě, vypůjčených z vousaté ostrovní sci-fi 19. století a zažívajících hotové peklo, když mezi ně vstoupí človíček s obyčejnou trojrozměrnou geometrií.

Přeložil Aleš Drobek, Dokořán/Argo