První z nich byla výstava Byt, která na kolonii domů na jednom ze stuttgartských kopců ve Weissenhofu představila 21 nově pojatých obytných domů, rodinných i bytových. K tomu se konala výstava nových výrobků a nových materiálů pro bydlení. A třetí díl tvořila Mezinárodní výstava plánů a modelů Nové architektury. Německý Werkbund k první a třetí akci pozval architekty z celého světa.

Výstava velkých jmen

Na Weissenhofu, který je dodnes stuttgartským lákadlem, postavily domy takové osobnosti jako Le Corbusier, J. J. J. Oud, Mies van der Rohe, H. Mayer a další. Výstava plánů a modelů byla založena ještě šířeji, tady se objevily práce také architektů z Československa (bylo jich tu 30, druhá největší skupina po Německu), Ruska, USA, Švýcarska, Belgie, Francie, Nizozemska.

Výstava byla první velkou manifestací Nové architektury, architektury geometrických forem, architektury ze skla, oceli a betonu, architektury zdánlivě bezozdobné, architektury rovných střech. Byla úspěšná, byla zajímavá, a proto byla připravena také její putovní verze, která obešla většinu evropských zemí, v roce 1929 byla k vidění i v Praze. A kolonie na Weissenhofu inspirovala jiné evropské spolky k podobným akcím - ve Vratislavi, v Brně, v Praze...

Krásné opákování

Pětasedmdesát let poté byla ve Stuttgartu připravena výstava, která tu původní připomíná. V podobném členění - domy rodinné, domy bytové, školy, továrny, stavby dopravní, město, v souborech kreseb, plánů, fotografií, nově postavených modelů. V podobném výběru, který ovšem už reaguje na to, co z minulé výstavy skutečně vstoupilo do dějin oboru.

Výstava je v současné době představena v Císařské konírně Pražského hradu. Je to výstava, která je skutečně lahůdkou. Co jméno, to pojem, co kresba, to udivující nestárnoucí silná architektura. Zajímavé souvislosti navrhovaného a reálně postaveného. Včlenění jmen, která by se sem na první pocit moc nehodila, třeba Sant Elia či Hugh Ferris. Upozornění na nepochopenou sílu ruského konstruktivismu. Výtvarná síla těch jednoduchých, lapidárních forem, ať je to na budově Bauhausu nebo na továrně Fagus nebo u Corbusierových vil či Oudových řadových domů, předvádí dokonalost kompozice. Zde měli tvůrci úkol o to složitější, že se nemohli opírat o historické řády, tradice, které přece chtěli popřít - jejich tvorba musela být nejen jiná, ale musela také důrazně souznít s pocity moderních lidí.

Je to oslnivá výstava, která ukazuje, na co se soustředil raný funkcionalismus, jak byl vysoce výtvarně vyspělý a výrazně individuální. A zároveň nutí k zamyšlení, kde se ta původní čistota a jasnost zvrtla a stala se tak oblíbeným terčem odsuzující a často jen nedovzdělané kritiky, neznající třeba Miesovo: Nepleťte si jednoduchost s prostotou. Miluji jednoduchost, ale nejspíš kvůli její průzračnosti, a ne kvůli tomu, že je levná, nebo kvůli něčemu podobnému.

Nové stavební umění Stuttgart 1927 - vize moderní architektury Neues Bauen International 1927/2002, Císařská konírna, Pražský hrad, do 28. března 2004