Mezi dvacítkou rozměrných plastik jsou nejčastější figurativní motivy – zvířata a důstojně se tyčící robustní postavy, doplněné o sérii drobnějších objektů ve tvaru ptáčků.

„Snažím se své sochy dělat jednoduše. Mám ráda, když mají přirozené proporce, a líbí se mi, když si mých soch nemusíte hned všimnout, protože jsou takové obyčejné. Nesnažím se fascinovat,“ vysvětluje sochařka, která po střední škole sklářské v Železném Brodě absolvovala na VŠUP v Praze pod vedením Stanislava Libenského.

Sochy Ivany Šrámkové reprezentují jednoduchý jazyk geometrických symbolů a minimalistického uvažování. Někdy působí, jako by byly z kamene. Jejich povrch je precizně vybroušen, jindy rozdrásán tak, že vypadají jako archeologické vykopávky.

„Mám tendenci vždycky něco zobrazit, neumím dělat abstraktní věci,“ zdůrazňuje. Famózní jsou až mystická stvoření nebo naopak realistická lvice proťatá šípy. „Lvice je symbolem království zvířat, síly, odvahy a neporanitelnosti. Právě asyrský reliéf lovu na tygry je jeden z nejkrásnější, který jsem kdy viděla.“

Celá expozice je kompaktní, Šrámková vytváří svět zvláštně harmonický a plný pokoje, což krásně kontrastuje s názvem – čas se tu pro diváka zastavil, autorku však stále žene kupředu.

Celkové hodnocení: 80 %