Článek
Proč jste se rozhodli nazvat své nové album Racek?
Klus: V absolventském představení Racka jsem na DAMU ztvárnil postavu Trigorina. Mám tu hru velmi rád, a tak jsem pro album napsal čtyři písničky, které jsou s ní spojené. Dva roky v životě čtyř postav Čechov ve své hře nepopisuje. Já jsem v sobě našel drzost a ty dva roky jsem v písních popsal. Název Racek takříkajíc visel ve vzduchu. Z jedné třetiny jde vlastně o koncepční album spojené právě s tou inscenací. Navíc design alba, který vymyslel výtvarník Maxim Velčovský, je dvoubarevný a natáčeli jsme ho sami u mě doma, takže kdybychom mu vymysleli nějaký delší a legrační název, neseděl by k němu.
Ve hře Racek se hlavní hrdina Konstantin Treplev snaží změnit stávající podobu divadla. Nabízí se podobenství, podle něhož se vy jako písničkář pokoušíte změnit stav české hudební scény. Je to správná úvaha?
Klus: Nikdy bych si nedovolil takhle o tom přemýšlet.
Kučerovský: Pro nás je ale skvělé, že název alba skrývá různé možnosti interpretace a kontexty se tím pádem dají domýšlet.
S jakým konceptem to album původně vznikalo?
Klus: Neměli jsme žádný koncept. První písnička, kterou jsme po vydání předešlé desky pro tu novou napsali, byla Nina. Pak přišel Trigorin a trochu to svádělo k tomu, že i další skladby budou spojené s divadlem. Bylo nám ale jasné, že by toho bylo moc. Chtěli jsme být přístupní širšímu okruhu posluchačů.
To vypadá jako kalkul…
Klus: Vůbec ne. Víte, Racek na mě totiž působí trošku tísnivým dojmem. Představení jsem si užil, písničky s ním spojené mi také mluví z duše, udělat ale ještě v tom duchu desku by byla škoda.
Pánubohu do oken navazuje na starší skladby, v nichž jste upozorňoval na zarážející společenské či politické skutečnosti…
Klus: Tahle písnička vznikla k iniciativě Vyměňte politiky!, kterou jsme byli loni před volbami osloveni. Z těch, které jsou na nové desce, jsme ji tedy mezi posluchače pustili nejdříve. Stále je velmi aktuální a musím říci, že na koncertech patří k mým nejoblíbenějším. Vždycky mám pocit, že k lidem promlouvám způsobem, kterému rozumí.
Kučerovský: Lidé na ni velmi dobře reagují.
Reagují na její melodii, anebo na text?
Kučerovský: Především na text. Slyší v tom něco, co je samotné štve.
Vaše publikum ale tvoří z určité části mladičké fanynky ve věku kolem patnácti let. Nejsem si jist, jestli je to písnička pro jejich svět…
Klus: Kdyby s námi polovina z nich vyrostla a tahle témata je neopouštěla, naopak je zajímala i nadále, tak by to bylo naše malé vítězství. Je ale pravda, že o obsahu písniček se společenským nebo politickým tématem s námi hovoří především muži.
Pobízí vás, abyste se podobným tématům dál věnovali?
Klus: To určitě. Mě osobně to ale trochu svazuje. Když je od člověka něco očekáváno, velmi pak zvažuje, co a jak napíše. Nutno říci, že jsem nějaké další písničky v tomto duchu napsal a pak vyhodil, protože mi přišly hloupé. Navíc bylo jejich téma vyčerpáno v jiných skladbách.