Článek
Amatérská roztřesená kamera, ošuntělé prostředí nepříliš prosperujícího kempu a neznámí herci vyvolávají povědomou "indie" atmosféru. Pod slupkou amatéřiny se skrývá kvalitní příběh, komorní drama, ovšem s prvky komedie. Vystupují tu pečlivě zpracované postavy, které jsou typově dobře obsazené, a logický vývoj směřuje k tragikomické pointě.
Marek rozpitvává chování skupiny lidí, v níž jsou všichni trochu sobci, a polovina předstírá, že je někdo jiný. Manželský pár přemýšlí o adopci dítěte a jede se podívat na sraz adoptovaných. Aby se všichni chovali přirozeně, lžou jim, že jsou taky adoptovaní. Navíc je tu novinářka, která rovněž lže, chce totiž získat materiál pro článek.
Manžel udělá osudovou chybu, když se přihlásí k identitě adoptovaného muže, který je pedofil. Všichni ho začnou nenávidět, jen jeho manželka se snaží urovnat bublající konflikt. Další účastník je navíc tajně zamilovaný do manželky a začne hystericky plánovat ujeté akce, jako je útěk se ženou, která ho léta neviděla.
Ve filmu fungují přirozené dialogy, plné zadrhávání, překřikování a hádek. Někdo možná v příběhu uvidí souvislost s ranými filmy Miloše Formana, ale ty byly podle všeho více improvizované, plné neherců. Markův film spíš rafinovaně předstírá dokumentární styl, ve skutečnosti je to ale přesně napsané drama. Nejednou se blíží vtipné trapnosti podle vzoru seriálu Kancl.
Při závěrečné honičce na poli, která spojuje grotesku s tichou tragédií jednoho zakomplexovaného mladíka, jen těžko udržíte vážný obličej. Chytré, vtipné. Jen za hrozný zvuk a kameru se nějaké bodíky strhnout musí.