Článek
V 90. letech nabídli jeho text Ivanu Rajmontovi. Doba se ale zdála být plná nadějí k žití bez kafkáren. A tak se režisér k inscenování dostal skoro o dvacet let později v divadle téměř každého roku: v ostravské Aréně. Už je zase odvážné pustit se do tématu marného zápasu s mocí, obhajování vlastních pravd. A nevíme přesně jakých.
Zatčení Josefa K., kterým Proces začíná, odkázal režisér šprýmovně oddané práci vykonavatelů Vildy a Františka (Vladislav Georgiev, Albert Čuba), jimž se Josef K. brání neméně komicky a absurdně. Rajmont si vybral pro realizaci režijního záměru precizního Michala Čapku.
Jak se vrší spletenec stále nekonkrétnějších obvinění, jak se Kafkův hrdina zmítá a ztrácí v soukolí převodních pák moci, až k vlastnímu definitivnímu konci, náhlému stejně jako vstupní omezení občanových práv s nezbytnou otázkou, kterou po Kafkovi nejlépe potvrdil až Solženicyn (Proč?), stupňuje se až k bezmoci napětí. A tempo.
V postavách Slečny Bürstnerové, Mladé ženy, Velmi mladé dívky, Lenky a Hrbaté dívky exceluje Tereza Dočkalová, obdařená jedinečnými mimickými mimikry, jak jejich charakteristiky odlišit.
Už Dušan D. Pařízek v pražském Divadle Komedie objevil Kafku pro 21. století. Rajmont ten nález stvrdil kladením otázek, jestli právo je ještě v banánovém státu právem, zda člověk zmůže něco proti moci nahoře. Už tam, k bratrstvům, zase ani nedohlédne.
Od letošního roku budou mít ostravská divadla víc šancí uplatňovat mimořádně kvalitní inscenační výsledky ve výročních bilancích. Stačilo málo. Přesunout nejkvalitnější domácí přehlídku Ostravar z února následujícího roku na prosinec.