Scenárista Miloš Macourek a režisér Václav Vorlíček v roce 1971 obklopili Saxanu spoustou humoru a dobře vymyšlených, s vtipem napsaných postav. Originálním scenáristickým i realizačním způsobem (za pomoci důmyslných, „na koleně“ vyráběných triků) propojili naprosto přirozeně reálný svět s pohádkovým. Dívka na koštěti se tak stala jedním z filmů, jimž dorůstají stále noví diváci - a ti původní zůstávají.

Také nápad natočit pokračování už je přes deset let starý. Macourek s Vorlíčkem tehdy přijali nabídku, scénář napsali – a ten pak prošel mnoha peripetiemi, z nichž tou nejsmutnější byla Macourkova smrt v roce 2002, a nejvýraznější rozhodnutí kombinovat hraný film s animovanými postavami a natočit některé scény v 3D.

Příběh volně navazuje na ten původní. Saxana zůstala ve světě lidí, vzala si Honzu a mají dcerku Saxánku. Žijí ve vile společně se strýcem Evženem a s tetou Irmou, která má sklon způsobovat katastrofy a odpuzovat nápadníky. Když Saxánka objeví na půdě starou truhlu s někdejším maminčiným oblečením a s kouzelnou knihou, strhne se vír událostí, které ji zavedou do světa pohádek, ohroženého komiksovým zloduchem. Holčička tam najde nové kamarády a s jejich pomocí podzemní svět zachrání a vrátí se domů...

Nelze říci, že by filmu Saxana a Lexikon kouzel chyběly nápady nebo nosný děj. Také zapojení komiksů jednak obohacuje filmový svět, jednak vtipně odkazuje k dávné lásce tvůrců legendární komedie Kdo chce zabít Jessii?. Nicméně přece jen je vidět, že téma Saxany se do značné míry vyčerpalo. Dějové peripetie nemají onu samozřejmost a lehkost prvního dílu, občas je cítit scenáristická berlička, jak a proč dostat toho tam a jiného zase zpátky.

Ostatně i tehdejší postupně vznikající láska mladých lidí v přirozeném podání Petry Černocké a Jana Hrušínského byla pro všechny divácké kategorie přitažlivější, než když teď bláznivá stará teta v afektovaném projevu Jiřiny Bohdalové dryáčnicky shání nápadníky.

Škoda také, že nebyly víc rozehrány některé typicky „macourkovsko-vorlíčkovské“ fóry jako ten s liposukcí. Možná na ně nezbyl prostor právě proto, že film ovládla moderní animace.

Spojit hraný film s 3D byl ale především od Vorlíčka až husarsky odvážný kousek – sám přiznává, že si před touto technologií připadal jako žák v obecné škole.
Obstál, ale bohužel přece jen ztratil to, na co byl celou svou dlouholetou úspěšnou kariéru zvyklý, totiž plnou kontrolu nad každým centimetrem. To se také vymstilo, film působí místy rozbitě, jakoby trochu neobratně klopýtal, což se Vorlíčkovi nikdy předtím nestávalo.

Hrané scény Saxány ovšem točil už v roce 2008, kdy pro titulní roli našel čertovsky milou Helenku Nováčkovou. Rodiče jí ponechal, a zatímco Jan Hrušínský herecky vyzrál, Petra Černocká sice pořád výtečně vypadá, ale hrát ani teď moc neumí (což před 40 lety nevadilo).

Standardně dobří jsou Petr Nárožný i Josef Somr. Nicméně animovaní partneři přibyli živým hercům až během dalších tří let, a veškerá klopotnost, s níž celý film vznikal, je bohužel znát.

Ač je Saxána a lexikon kouzel uváděna jako rodinný film, osobně tentokrát sázím spíš na dětské publikum, které bude zajímat Saxánčino dobrodružství, a které ocení animované postavičky. Dospělí budou možná spíš s nostalgií vzpomínat, že tenkrát byly triky jednodušší, ale bylo tam víc legrace a dodnes oblíbených, pečlivě rozpracovaných a provázaných postav, které hráli nezapomenutelní herci.

Celkové hodnocení: 50%