Právě ve svých vzpomínkách znovu prochází třemi a půl lety, které jako chlapec strávil v židovském ghettu v Terezíně, a čtrnácti lety, kdy byl členem KSČ. A samozřejmě i dobou normalizace a také po listopadu.

Pracoval jako zeměměřič, sanitář, metař či poslíček; většinu času však prožil jako svobodný spisovatel.

Napsal víc než dvacet knih a jeho dílo je přeloženo do třiceti jazyků světa. Získal Cenu Karla Čapka, Franze Kafky a řadu dalších uznání.

„Literatura má vyprávět příběh a tím být přitažlivá pro čtenáře,“ říká milovník Karla Čapka, o kterém napsal několik knih. „Píšu hlavně proto, že mě to baví, ale zároveň by to taky mělo bavit ještě někoho jiného.“

Působil v Literárních novinách, Literárních listech a Listech, poté byl redaktorem samizdatového časopisu Obsah. V letech 1990–1993 byl předsedou českého centra PEN-klubu.

Jeho prózy se vyrovnávají s problémem lidské samoty a střetnutím jedince s mechanismy moci, například Milenci na jednu noc, Soudce z milosti, povídkové soubory Má veselá jitra, Moje první lásky, novela Láska a smetí nebo Čekání na tmu, čekání na světlo.