Jedním z "objevených" dramatiků (i díky publicitě, kterou mu věnoval Salon Práva) je francouzsky píšící Koffi Kwahulé (1956) z Pobřeží slonoviny, jehož hru Nestyda uvedli v Disku studenti katedry činoherního herectví pražské DAMU.

Vše po čem toužíme

Nudnou atmosféru narozeninové oslavy v domě spořádané rodiny (otec doktor, matka hysterka, dcera nestyda) naruší vpád mladíka, který chce zapálit dům. Jeho motivy, stejně jako identita, jsou nejasné. Dcera ho nazývá Ikedia, ale z její řeči je stále jasnější, že Ikedia vlastně neexistuje, respektive je vším, po čem ve své zjitřené ženské fantazii toužíme.

Kwahulého jazyk (ve zdařilém překladu Michala Lázňovského) pracuje umně s náznakem a má i zvláštní muzikalitu, citlivě podpořenou scénickou hudbou Miloše Štědroně jun. Postavy hry o sobě záměrně nevypovídají vše, skrývají tajemství. Právě touto nejednoznačností jsou blízké studentským představitelům, které nevedou k realistickému vyhrávaní, ale k hravé stylizaci, připomínající až jazzovou improvizaci.

Trochu detektivka

V "brookovsky" prázdném prostoru se hraje příběh, v němž hranice skutečnosti jsou nezřetelné. Kwahulého Nestyda má ovšem i svou detektivní rovinu hry o staré vině, kterou je zapotřebí rozplést. Možná ke škodě věci - poslední třetina hry tak realisticky ztěžkne a ztrácí na tajuplnosti.

Na vedení vyrovnané čtveřice herců je patrná ruka zkušeného Miloše Horanského, jemuž je poetika textu blízká a který je spolu s Evou Salzmannovou režisérem inscenace. V titulní postavě hry září Magdalena Borová: její Nestyda má v sobě dívčí něhu i ženskou nestoudnost, plachost i provokaci. Je to suverénní výkon, slibující, že se od mladé herečky dočkáme ještě mnoha překvapení.

Koffi Kwahulé: Nestyda, překlad Michal Lázňovský, režie Miloš Horanský a Eva Salzmannová, výprava Jaroslav Bönisch, hudba Miloš Štědroň jun., česká premiéra 8. 12. 2003 v Divadelním studiu Disk.