Snění o ztracené herecké slávě, přetvařování všech členů rodiny Jamese Tyrona, zastírání alkoholismu jejích mužských elementů, hlavy rodiny a jeho synů Jamieho a Edmunda, přetvářka na morfiu stále závislejší Tyronovy ženy Mary, hustá mlha na břehu řeky nedaleko ústí do moře - to všechno odpovídá životním zkušenostem dramatika, který je vkládal vlastně do všech svých neveselých příběhů.

Jako písek mezi zuby

Režisér Jan Burian umístil Cestu dlouhým dnem do noc do haly omšelé rodinné vily a naplno nechal rozeznít drama nepevných charakterů. Od prvního výstupu, probouzení se do mrzutého, mlhavého rána se vztahy postupně vykreslují až na ostří málem dekadentního rozkladu a zmaru. Nic nemůže smutné hrdiny zachránit, každý nese životem vlastní prokletí, závislost na drogách, nejistotu, nenávist, zatrpklost, mošnu komplexů, vědomí bezvýchodnosti přinášející vyšinutost. Všechno skřípe jako písek mezi zuby.

V této O'Neillově hře se na stupňující mrazivosti atmosféry významně  podílí také scénografie. Karel Glogr se poučil jednak nejslavnější scénografickou etudou Jana Duška ve zlínské verzi hry, kde omšelost akcentoval postupným olupováním schnoucího vlhkého "mramorového" papíru, jednak vsadil na prosvětlená pozadí (okr, oranž, žluť, hněď, běloba) vytvářející stále chmurnější náladu.

Nenápadně a nevtíravě, ale významově přesně zní k inscenaci hudba Petra Kofroně. Podtrhuje faleš a přetvářku prostředí, jehož smutní hrdinové marně hledají a vzývají klid.

O hereckém kvintetu

Vše na jevišti závisí pochopitelně na hercích. Pavel Pavlovský je Jamesem Tyronem odporným, ale zároveň politováníhodným. Mary Moniky Švábové má kontury křehké bytosti z jiné společenské vrstvy, ubíjené vytrácející se noblesou. Martin Stránský (Jamie) se vztekle staví proti otci, na vlastní nohy se ale postavit neumí, Viktor Limr (Edmund, budoucí O"Neill) trpí zase prokletím odmítaného, na smrt nemocného potomka. Ani v nevelké figurce služebné Cathleen se neztratila Klára Kovaříková.

Plzeňská inscenace Cesty dlouhým dnem do noci se od prosincové premiéry zařadila k nejvýraznějším interpretacím autorova stěžejního dramatu.

Velké divadlo J. K. Tyla Plzeň - Eugene O´Neill: Cesta dlouhým dnem do noci, přeložil Karel Urbánek, úprava a dramaturgie Johana Kudláčková, režie Jan Burian, scéna a kostýmy Karel Glogr, hudba Petr Kofroň.