Článek
Je pro vás výzvou napsat písničku, která by vstoupila do české hudební historie a stala se nadčasovým hitem?
Armin Effenberger: Samozřejmě to výzva je a pokoušíme se o to od vydání prvního alba v roce 2004. Muzika tak, jak ji děláme, je ale naším pohledem na současný pop. Snažíme se psát písničky, které mají globální dopad. Nechceme se omezovat pouze českou hudební scénou, protože ke své propagaci využíváme z velké části internet, tedy globální mediální svět. Kdybychom se měli bavit o hitu pro Českou republiku, muselo by být naše vnímání hudby jiné.
Proč?
Armin Effenberger: U nás jsou lidé naučeni poslouchat jinou hudbu než v zahraničí. Střední proud je tu poměrně specifický, bez větší schopnosti zasáhnout zahraniční publikum. Jsme asi příliš malý národ na to, abychom si dokázali říct, že máme skvělý český pop, který bychom chtěli protlačit do světa. Například v Anglii tohle naopak umějí výtečně. Hvězdy si tvoří doma, nedělá jim je svět.
Jakou roli v elektronických písničkách hrají texty?
Vanda Choco: Klíčovou, i když zpíváme anglicky. Píše je pro nás Angličanka Carli Jeffersonová. Je to multitalentovaná žena, která před časem přijela do Prahy jako stepařka skupiny Stomp. Na nějaký čas se u nás usadila a sblížili jsme se. Je to taková šedá eminence Cartonnage, protože s námi spoustu věcí prožila. Píše pro nás texty od druhého alba Curiously Connected z roku 2008.
Já se na nich také podílím, ale často se mi stává, že Carli dá mým nápadům úplně jiný rozměr, než jaký jsem původně zamýšlela. Vždycky je ovšem lepší. O písničkách velmi přemýšlí, často o nich spolu diskutujeme. Texty v Cartonnage tedy rozhodně nejsou jen doplněním hudebního prostoru. Mimochodem, Carli je už zpátky v Anglii.
Armin Effenberger: Často používá obecné fráze a výrazy. V kontextu jejích textů mají kouzlo a přesah. Nikdy nebudeme kapelou, která se snaží ovlivnit posluchače v názorech. V naší hudbě je prostor především pro malebnost slov. Text by měl být jasný, transparentní a srozumitelný.
Vando, mrazí vás při zpívání nějakého textu v zádech?
Vanda Choco: Líbí se mi pomalá písnička Hold Me Or Just Stand Back. Text je jednoduchý, ale pocitově je mi blízký. Mám ráda i text I’m Not Your Computer, který je o tom, že je dnes všechno strašně rychlé. Z mého pohledu je velice chytrý.
Vypadá to, že jste na třetím albu vědomě zamířili k výraznější melodičnosti. Je to tak?
Armin Effenberger: Vědomě to určitě nebylo, protože když skládáme, nemáme od toho takový odstup, abychom dokázali kalkulovat. Nevraceli jsme se ale k předešlému albu s tím, že bychom chtěli jeho koncept rozvinout nebo porušit. Šlo nám o to, abychom se hudebně posunuli, neopakovali se a abychom v písničkách zachovali melodiku.
Snažili jsme se také nahrát album, které by bylo poslechové. Více melodiky se na něm objevilo možná i proto, že jsme si uvědomili, že méně je někdy více. Na předešlé desce jsme ve studiu dost čarovali. Tentokrát jsme byli přímočařejší a myslím, že to pomohlo vyčištění zvuku, díky čemuž došlo k zdůraznění melodiky.