Sedmdesátá léta přinesla Landovskému nucený ústup ze slávy. Podílel se na tom jeho neskrývaný odpor k sovětské okupaci, přátelství s Václavem Havlem i to, že jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V  „normalizačním“ režimu už mohl hrát jen v bytovém divadle Vlasty Chramostové.

Od ledna 1977 jej opakovaně zatýkali

Od ledna 1977 jej opakovaně zatýkali a v roce 1978 v rámci akce Asanace byl donucen opustit republiku. Žil v Rakousku, kde osmnáct let působil na scéně prestižního vídeňského divadla Burgtheater. V emigraci si zahrál v několika filmech či v televizi, mimo jiné ve snímku Miloše Formana Ragtime.

Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti, na scénu i filmové plátno. Hostoval v Divadle Na zábradlí, v Činoherním klubu i v Národním divadle. Hrál ve filmech Černí baroni, Amerika, Cesta pustým lesem, Nejasná zpráva o konci světa, Nestyda, Vratné lahve či Odcházení.

Pozoruhodná a neprávem opomíjená je jeho tvorba dramatická. Tituly jako Hodinový hoteliér, Supermanka, Případ pro vesnického policajta, Sanitární noc spoluvytvářely charakter české dramatiky druhé poloviny 20. století.