Hlavní obsah

Skupina OK Band: Hrát budeme rádi, ale na přiměřených akcích

Právo, Jaroslav Špulák

Skupina OK Band slaví třicet let. Vydávají nové album XXX. "Shodli jsme se, že si spolu rádi zahrajeme, ale na tak nějak přiměřených akcích. Třeba já asi už nejsem schopen vystupovat na diskotéce někde daleko u hranic, kde zahrajeme třicet minut v půl třetí ráno. Na to jsem prostě moc vyčerpaný tím vším ostatním," řekl v rozhovoru pro Právo Vladimír Kočandrle.

Článek

Podle některých zdrojů vznikl OK Band už v roce 1979. Opravdu slavíte třicet let?

V devětasedmdesátém jsem se seznámil s naší pozdější zpěvačkou Marcelou Březinovou. To ale ještě nebyl OK band. Na konci roku 1980 jsme potkali Tondu Mandu, ovšem teprve od začátku následujícího roku z toho byla opravdická skupina. Vznikaly první písničky a první koncert OK Bandu proběhl na podzim roku 1981.

Proč jste si vybrali název OK Band?

Nebyl v tom žádný záměr. Já se na něj dnes dívám neutrálně a nijak o něm nepřemýšlím. Mohli jsme si samozřejmě vybrat chytřejší, ale klidně jsme mohli zvolit i hloupější. Myslím, že ho vymyslel Láďa Vostárek, který měl za sebou v té době úspěch jako textař Katapultu a začínal pracovat pro Turbo. Pokud se nepletu, dalším kandidátem na náš název bylo VKV, takže zaplaťpánbůh za OK Band.

Už v roce 1982 jste vydali úspěšný singl Žižkovská zeď a následovala léta slávy. Čím to, že přišla tak záhy?

Důvodů asi bylo víc. Marcela Březinová nesporně byla a je výrazná zpěvačka. Také se nám dařilo na tu dobu rychle a snad i poměrně šikovně zpracovávat vlivy aktuální na zahraniční hudební scéně. Naše práce navíc měla systém, na něčem nám opravdu záleželo. O něco jsme usilovali a pracovali jsme na tom. Naše přednosti byly zároveň našimi potížemi.

Schopnost a snad i potřeba absorbovat vnější vlivy byla možná až přehnaná, což nás postupně přivedlo k těkání mezi styly. Ztrácel se charakteristický sound kapely. Marcela byla zase občas skoro až moc velký samorost. Věci se ale dějí tak, jak se dít mají. Jinak by se děly jinak.

Kde jste objevil Marcelu Březinovou?

V devětasedmdesátém ji přivedl soused ze Šumavy – syn někdejšího Matuškova dvorního textaře Ivo Fischera Honza – do jedné pražské zkušebny. Já s ní pak začal chodit, takže následná spolupráce byla tak nějak přirozená. Původně zpívala blues a v osmdesátých letech se jejím velkým vzorem stala zpěvačka skupiny Eurythmics Annie Lennoxová. Jsou si typově i hlasově podobné. Obě jsou bělošky se smyslem pro černošský feeling.

Nemáte pocit, že Březinová je dodnes dost nedoceněná?

S tím souhlasím. Hned po odchodu z OK Bandu neměla podle mě tak úplně štěstí na spolupracovníky. Marcela je navíc složitá osobnost, se kterou se život nikdy moc nemazal. Zažila až nezvyklé množství hodně složitých životních situací a zažívá je dodnes. Těžko nakonec říct čím, ale bohužel se jako sólová umělkyně nikdy naplno neprosadila, i když byla vždycky chápána jako majitelka mimořádně zajímavého hlasu.

Na konci osmdesátých let OK Band svou silnou pozici ztratil. Co se tehdy stalo?

Kapela prošla nezvykle rychlým vývojem. V pětaosmdesátém jsme se rozešli s Ladislavem Vostárkem a začali jsme spolupracovat jako s producentem s Karlem Svobodou. Byla to velká změna stylu práce, nicméně i hity z tohoto období, třeba Pár slov a dost nebo Hádej, jsou podle mě pořád živé. Po dvouapůlleté spolupráci s Karlem byla kapela už nakonec tak nějak vyčerpaná.

Měli jsme za sebou tři alba za tři roky. V této době zkrachoval i náš vztah s Marcelou, ona časem odešla z kapely a my jsme se ji pokusili nahradit. To se ale nikdy pořádně nepodařilo. OK Band skončil kolem revoluce, vlastně po albu Slavnost na zámku.

Na ní je další velký hit, písnička Zámek.

To je skladba se zajímavým příběhem, který stále běží. V osmaosmdesátém ji postupně nazpívaly obě naše tehdejší zpěvačky, jedna na singl a druhá na album. Na aktuální kompilaci OK Band – XXX Best Of 1981–2011 jsme ji kompletně přetočili s Marcelou Březinovou, ale už na konci devadesátých let ji na své comebackové album Ve jménu lásky nazpívala v upravené verzi také Iveta Bartošová. Zámek je temná romantická píseň. Prostě OK Band.

V roce 2000 jste vydali poloremakeový Ornament osudu, za rok novinkové CD Za škvírou a v roce 2003 výběrovku rané tvorby Žižkovská zeď. Nyní vychází výroční bestofka. Je na ní něco nového?

Poslední opravdový hit OK Bandu Snad za to může láska se objevil na přelomu let 1999 a 2000. Když jsme se teď s Tondou a Marcelou dohodli, že ke třiceti letům vydáme album, které bude jakousi definitivní konzervou OK Bandu, řekl jsem si, že bych na něj mohl po letech zase něco napsat. Vylezla z toho písnička Tak mě chyť, která se podle mě docela povedla, ale ještě nám tam něco málo chybělo.

Pak vznikl Chanson d’amour a všem nám bylo jasné, že tohle je současný OK Band. Dali jsme ji na album hned ve třech různých verzích. Jinak je na albu XXX snad od OK Bandu úplně všechno, co odolalo zubu času.

Budete koncertovat?

Asi bychom měli, ale je otázka jak a kde. Shodli jsme se, že si spolu rádi zahrajeme, ale na tak nějak přiměřených akcích. Třeba já asi už nejsem schopen vystupovat na diskotéce někde daleko u hranic, kde zahrajeme třicet minut v půl třetí ráno. Na to jsem prostě moc vyčerpaný tím vším ostatním. Pokud se ale najdou zajímavé akce, kde budeme moci zahrát dvacet až třicet minut jen těch opravdu velkých hitů OK Bandu, tak proč ne?

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám