Seriál Expozitura určitě nevypadá lacině (obvyklý papundekl a dvě místnosti nahradily exteriéry a občasná ptačí perspektiva kamery). Pokud ale čekáte záplavu akce jako z amerického filmu, tak čekáte zbytečně. Ve srovnání se zámořskými krimi se tu málo střílí, jen zcela výjimečně dochází k výbuchům, stejně jako k bitkám ostrých chlápků. To není kritika, jen uvedení na pravou míru.

Podle informací Novy se kvůli seriálu zničilo 13 aut, jedna loď a jeden dům a natáčelo se ve 300 lokacích, to je ale úplně jedno. Kvalita vždy spočívala a spočívá v něčem jiném.

Mrazivě reálné zápletky vycházejí ze skutečných událostí a z pera novinářů Josefa Klímy a Janka Kroupy. Od nich postavy dostaly přijatelné psychologické pozadí, takže nedochází k tzv. WTF momentům, kdy divák vůbec nechápe, co kdo a proč dělá.

Napínavý děj sledujeme z pohledu policistky Terezy Hodačové (Hana Vagnerová), která nastoupí k ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) a proniká do mafiánského prostředí s kolegy Chládkem (Robert Jašków), Oravou (Pavel Zedníček) a Kofčinou (Jan Dolanský).

Nehrají špatně, ale vypadají podivně, když se snaží být tvrdí a akční. Znovu narážíme na obvyklou slabinu české krimi – nemáme lidi, kteří by působili drsně a současně uměli hrát. Česká tradice je plná Vacátků a legračních detektivů Tomsů ve favoritech, kteří jsou nebezpeční asi jako čínský palácový psík. Jan Dolanský patří k poměrně zajímavým mladým hercům, ale když chce mlátit kriminálníka, moc mu to nevěřím.

Vrcholem jsou pak výstupy sice sympatické, ale nesprávně obsazené Vagnerové. Když křehká dívka buší pěstičkami do o dvě hlavy většího zločince nebo pouští hrůzu na vraha recidivistu, možná budete mít chuť se smát. Jenže každý scenárista a režisér ví, že hlavní ženská postava musí být pohledná a mladá, aby divák vydržel i nudnější pasáže. Že to nevypadá věrohodně, je fuk. Taková už jsou pravidla seriálů.

Celkové hodnocení: 75 %