Článek
Pětiletá Sofie s babičkou, která nezapře zkušenost skautské vedoucí, prochází opuštěným ostrovem a vnímá kouzlo moře vnucujícího vlastní zákony. Jednoduché obrázky navlékané jako korálky na niť vzpomínek vypovídají o světě malého dítěte i o pohledu stárnoucího člověka na svět. Často to jsou životní moudra, k nimž se musí každý dobrat, jimiž Sofiina babička vládne, aniž by je komukoli vnucovala. Jako v případě pana Melandera, který si nechal postavit „luxusní“ chatu na místech, kde by si to nikdo předtím nedovolil.
Ale má pocit, že před ní musí postavit můstek na loď. Netuší, že mu ho každoroční led pokrývající záliv určitě „odnese“. „Milé dítě,“ říká Sofii babička, „každý musí udělat své vlastní chyby.“ Ten, kdo se zamiloval do skřítků muminů, které Janssonová poslala mezi čtenáře a ctitele komiksů už před šesti desetiletími a dobyla s nimi svět, se třeba rád zastaví nad jejím pohledem na vlastní dětství. A kdo se o ní chce dozvědět ještě víc, může sáhnout po autobiograficky laděné knize Sochařova dcera (1968, česky 2002). Nakonec o Sofiině tatínkovi se píše i v Knize léta.
Celkové hodnocení: 85%
Tove Janssonová:
Kniha léta Plus, přeložila Helena Chvojková, 144 stran, 229 Kč