Problém Zajícova jevištního ztvárnění nevidím v tom, že příběh transformoval z plátna na jeviště, o což se úspěšně pokusili také jiní tvůrci. Režisér dejvické inscenace ale zároveň transponoval téma z roviny sršatě až jedovatě intelektuálního střetu do klání živočišného. Neznamená to, že by Scény z manželského života nezaujaly. Ve zvolené poloze získávají jiné valéry, méně bergmanovské a více divadelně zajícovské.

Vlasáková a Myšička proti Bergmanovi

Dvojici problematicky fungujícího manželství plném útěků, návratů, rozchodů a pokusů o záchranu stvořili Lenka Vlasáková (Marianne) a Martin Myšička (Johan). Na jediný, a vlastně nadbytečný výstup v roličce paní Jacobiové čeká Jitka Smutná.

Lenka Vlasáková disponuje na jevišti dobře vymyšleným systémem hereckých detailů. Její Marianne je v citech nervní, žije pro práci, v řešení svých životních situací projevuje ale spíše bezradnost. Ačkoli radí jiným, v rozhodujících chvílích odráží její chování zoufalou snahu zachránit nezachránitelné. Spíše připomíná zoufale kejhající husičku. Právě její interpretace vychází z bohatého rejstříku hereckých prostředků, jde ale proti Bergmanovi, byť ve shodě s režisérovým záměrem .

Martin Myšička jako Johan představuje emocionálního štvance, maskulinní element vláčející se za novými vzplanutími, vplouvající však do týchž stereotypů, jaké toužil opustit. Má blíž k figurám z Kunderových Směšných lásek než k Bergmanovým proklatcům...

Dejvické divadlo Praha - Ingmar Bergman: Scény z manželského života. Přeložila Dagmar Hartlová. Režie a úprava Ondřej Zajíc, dramaturgická spolupráce Dora Štérová, scéna Adam Pitra, kostýmy Tereza Hrzánová.