Spousta fotografů v devadesátých letech kopírovala váš styl.

Upřímně mě těší, když vím, že to, co dělám, slouží jako inspirace mladým umělcům. Já sám jsem byl silně ovlivněný Brassaiem nebo Erichem Salomonem.... A řekl bych, že dodnes je v mých fotkách kus Brassaie, což pokládám za dobrou věc. Takže u mladých fotografů je tohle v pořádku. Něco jiného je, když to dělají světové známé fotografické špičky - to mi skutečně pije krev.

Je fascinující, že vaše fotografie - barevné, nebo černobílé - jsou vždycky prvotřídní.

Možná je to tím, že spoustu toho, co fotím, fotím dvakrát, jednou v barvě, jednou bez. Protože člověk nikdy neví, co bude vypadat líp. Je to nesmírně citlivá záležitost.

O čem přemýšlíte, když fotíte v barvě?

Moc u toho nemyslím - jsem totiž barvoslepý.

Vážně?

Nevidím žádný rozdíl mezi zelenou a modrou. Jinak barvy mám rád výrazné. Nikdy se mi nelíbil takový ten pseudoumělecký styl monochromatických odstínů, který spousta fotografů vyznává. Než jde moje fotka na papír, vždycky říkám těm, kdo ji dělají, aby vypadala jako pohlednice - chci, aby obloha byla modrá a tráva zelená.

Všechny ženy, které fotíte, v sobě mají jakousi vnitřní sílu. Vypadají, že mají vše pod kontrolou. řekla bych, že dokážete vystihnout formu ženskosti a ženskou sexualitu.

Možná jsem chtěl být holka.

Takže modelky používáte jako náhražku?

Pochopitelně, že ne. Ale myslím si, že mnozí fotografové a redaktoři módních časopisů si podvědomě vytvářejí modelky podle toho, jak by chtěli vypadat sami. Mě se vždycky líbili kovbojové. Jak vypadají, jak si vykračují - zvlášť ve filmech. Kovboj má nesmírně zajímavý postoj - jednu zbraň tady, další tam - jeho ruce jsou pořád ve střehu. A to je přesně, co já chci od svých modelek. Jsou to takové moje kovbojky. Chci, aby jejich ruce byly pořád ve střehu, připraveny tasit zbraň a střílet. Ale tohle jim neříkám, prostě jdu a ukážu jim, co chci.

...Ruce jsou nesmírně důležité. Mohou působit i pasivně, ale musejí disponovat určitou jiskrou. Mít náboj.

Z anglického originálu přeložila pro Revue Labyrint 13-14 (2003) Michaela Weberová.