Článek
V úvodní písni Black and White America dodává Lenny Americe optimismu - domnívá se, že černí a bílí Američané možná konečně našli společnou řeč. Vzhledem k úspěchu Baracka Obamy to zní logicky, ale že by rasismus a xenofobie z USA najednou zmizely? Těžko, je to spíše jen přání intelektuálů a umělců. Kravitz, který je synem ruského žida a černošky, věří v usmíření národů a v písni vzpomíná na rok 1963, kdy se jeho otec oženil a s manželkou odvážně „šli dál dopředu, ruku v ruce“, i když to tehdy bylo hodně nebezpečné.
Lenny vyrůstal v šedesátých a sedmdesátých letech a jeho muzika je tím jasně určena. Energický funk-rock (Come On Get It) zní úplně jako Sly and Family Stone a Liquid Jesus je zase přesně ve stylu sexy balad zesnulého klasika Marvina Gaye. Kravitz skutečně moc neusiluje o originalitu a dodejme: díkybohu. Když se v šestém tracku Bongie Drop přece jen snažil znít “nově” jako hip-hoper, vznikla nejhorší písnička celého alba. Neustále omílá jeden nápad a hrozně nudí.
Jinak jde ale o výbornou desku. Zkušený Kravitz zase jednou uvařil kvalitní směs rocku, soulu, funku a umírněné psychedelie. Kytarové riffy chytnou na první poslech, kytarová sóla jsou standardně kvalitní. Pomalejší věci chytře střídá s rozjásaným funkem a nenechá tak posluchače klimbat.
Pokračuje v mainstreamu, který nic nepředstírá. Lenny chce dělat chytlavou hudbu, která na vás neklade velké nároky a přitom není pitomá. Doplňuje ji texty plnými naděje. Možná naivní, ale sympatické.