Článek
Zlomek Dalimilovy kroniky ze 14. století koupil český stát v roce 2005 v pařížské aukci. Objev latinsky psaného rukopisu se stal doslova senzací. Pařížský fragment základního díla národního písemnictví přitom zdobí skvostné iluminace. A ty natolik uchvátily Věru Mičkovou, že se rozhodla vytvořit jejich gobelínovou repliku.
Nejvýznamnější památka Národní knihovny
Odborníci se shodují, že středověký latinsky psaný rukopis tzv. pařížského zlomku Dalimilovy kroniky se řadí k největším umělecko-historickým objevům posledních desetiletí. Manuskript z 30. až 40. let 14. století je sice pouhým zlomkem původního rukopisu, přesto se ihned po zakoupení v pařížské aukční síni Piasa stal jednou z nejvýznamnějších památek ve sbírkách Národní knihovny České republiky.
„Kronika tak řečeného Dalimila je nejstarší česky psanou a veršovanou kronikou a jedním ze základních děl českého dějepisectví. Její latinský překlad byl zhotoven s největší pravděpodobností pro mladého krále Karla IV. v době jeho pobytu v Itálii v letech 1331–1333. Jak můžeme z pařížského zlomku soudit, rukopis je italského původu. Svědčí o tom jak písmo, tak bohaté iluminace, které svým stylem spadají do okruhu boloňské školy,“ řekla novinářům historička umění Anežka Šimková z olomouckého Muzea umění.
Originál pařížského zlomku Dalimilovy kroniky byl představen v roce 2006 i v Olomouci, a to na výstavě v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Spatřila jej tu i Mičková, která se již dlouhá léta kromě pedagogické činnosti zabývá tkaním gobelínů. Vytvořila jich zhruba 150. Její největší prací je přitom replika Tapisérie z Bayeux - monumentálního díla z 11. století - kterou utkala v letech 2004 až 2007 a vystavila v Olomouci, Praze a Brně.
„Když jsem vystavovala tapisérii z Bayeux, setkala jsem se s reakcemi, že je to sice krásné, ale že bych se mohla orientovat taky na českou historii. Přemýšlela jsem, co bych si z našich dějin mohla vybrat. A pomohla mi tehdy vlastně náhoda. Viděla jsem pařížské zlomky Dalimilovy kroniky, a když jsem si prohlédla ty skvostné iluminace, bylo rozhodnuto,“ vzpomněla výtvarnice.
Linie italských středověkých iluminací převáděla do tkané tapisérie celé tři roky, od roku 2008. „Poslední gobelín jsem dokončila teprve nedávno. Stal se ze mě workoholik, nemohla jsem od toho odejít. Pracovala jsem i dvanáct hodin denně. Nebyla to jednoduchá práce, ale strašně mě to bavilo,“ dodala Mičková s tím, že využívala speciální kobercovou vlnu a dvacet tkaných tapisérií o rozměrech 70x100 cm tkala na rámu. Výstava potrvá do 16. října.