Teď, když je film v kinech, vyšlo najevo, že opravdu nejde o pokračování, ale prakticky o stejný film, jen se v něm muži a ženy chovají jaksi obráceně. Namísto frivolní dámy v letech je tu záletný šedesátník Rudolf, namísto usedlé čtyřicátnice, jíž matka radí, jak sehnat chlapa a pořádně si „to“ užít, je v Mužích uťápnutý monogamní Ondřej, který dostává od tchána Rudolfa poučení, že nevěra prospívá manželství. A tam, kde si vilná Vilma psala deníky, Rudolf si svých 138 úlovků nafotil.

V obou filmech zvrátí toto výchozí rozdání karet mladý půvab (Vojta Dyk – Vica Kerekésová), v obou případech si scenárista k posunu děje pomůže smrtí a pokaždé vyjdou ze všech peripetií jako ty vítězné, protože jsou rafinovanější a chytřejší, ženy. Děkujeme. Muži v naději ovšem navzdory jiným postavám, hercům a dějové zápletce doplácejí na to, na co doplatila už mnohá „dvojka“. Základní nápad se do značné míry vyčerpal, nových vtipů na stejné téma je obtížné vymyslet tolik, aby utáhly celý film, osa příběhu byla evidentně daná a scenárista spíš vyplňoval, než tvořil. A vyplňoval „od stolu“, takže řada dialogů působí uměle.

Postavy jednají tak, jak Vejdělek potřeboval, aby naplnil schéma bez ohledu na to, jestli je alespoň pravděpodobné, že by se tak choval někdo v životě. (I to byl ostatně kámen úrazu Žen v pokušení, když se divákům dalo k uvěření, že mladá, hezká a chytrá dívka vezme zpátky chlapa obnošeného vlastní matkou.) Tady se například souloží na místě, kde je předem jasné, že se dostaví nežádoucí diváci, dívka si v baru sundá spodní kalhotky a použije je jako gumičku do vlasů, aby se pak mohly ocitnout v té nejnevhodnější mužské kapse...

Co ale nejvíc škodí šarmu filmu, je užvaněnost. Nelze sice říci, že by tu bylo málo například erotických scén (spíše naopak), ale přece jen se tu moc mluví. Přitom dvouhodinový film by se škrtáním v textu dostal na přijatelnější délku a měl by větší spád. Celek navíc dost stojí na frázích a klišé. Nechtěla bych počítat, kolikrát byla jen v poslední době ve filmech legrace kolem odběru spermatu, „osudový“ nález v kapse saka lze také těžko označit za originální nápad stejně jako výroky typu „nechtěla jsem ti rozbít rodinu“ nebo „není důležité, za kterou chlap běhá, ale ke které se vrací“.

Film je jako rajský plyn

Režiséru Vejdělkovi nelze upřít zručnost v inscenování, i když tak vtipně natočená situace, jako byla v Ženách ta s Vojtou Dykem ve skříni, citelně chybí. Bolek Polívka a Jiří Macháček jako zeť a tchán ladí dobře, ale Polívkův obvyklý šarm trochu doplácí právě na řečnění, takže působí poněkud mdle. Petra Hřebíčková i Vica Kerekésová zdobí stejně jako nablýskané pohledy na krásy hlavního města. Ostatně celý film je hezky načinčaný a vcelku není pochyb o tom, že vtipy na téma karambolů v manželství a sexu zaberou bez ohledu na nedostatek originálních nápadů.

Cílová skupina diváků, jichž může být opět kolem miliónu, se bude smát a snímek vdechne stejně bezproblémově jako rajský plyn, který neublíží, jen příjemně otupí. Muži v naději tedy vyšli přesně napůl. Jako film talentovaného režiséra zklamali, jako spotřební zboží plní účel.

Celkové hodnocení: 50 %